Studený a mokrý duben plní sklepy i sudy.
Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší.
Mokrý duben a máj chladný znamená k sýpkám a senu přístup žádný.
Jaký duben takový říjen.
O svatém Jiří je-li krásně a teplo, jistě následuje nepříjemná a mokrá povětrnost.
Jasný měsíc v dubnu škodí květu stromů, žádné ovoce.
Kam se nese první bouřka, tam ostatní za ní táhnou.
Příjde-li před Jiřím bouře, bude dlouho za kamny dobře.
Hřmí-li v dubnu, je konec mrazům.
Jak hluboko v dubnu namokne půda, tak hluboko v máji vysychá.
Panská láska a dubnový sníh za mnoho nestojí.
Na svatého Marka vysej oharka.

A co vlastně pranostika je? Je to dochované předpovídání hlavně počasí, je to taková lidová průpověď o počasí a o přírodních jevech, jak je zaznamenávali naši dávní předkové při své denní práci a při svém denním sepětí s přírodou.

Asi po dvou měsících mi z Brna přišla odpověď, že moji nabídku o přijetí do zaměstnání v závodě ve Vsetíně přijímají a poslali mi také dotazník k vyplnění a vrácení již do závodu ve Vsetíně.
Dotazník i další žádané podklady pro přijetí jsem pečlivě vyplnil a vrátil do Zbrojovky ve Vsetíně podle daných dispozic.
V té době bylo přemístěno generální ředitelství Čs. zbrojovky do Prahy. V Brně zůstal jen výrobní závod pod označením závod l, tudíž společná agenda tam vykonávaná se přenesla na původně pobočné závody. Závod v Povážské Bystrici měl číslo 2 a nově vybudovaný závod ve Vsetíně měl číslo 3.
Závody byly ve své činnosti samostatné, jen dle organizační struktury patřily pod generální ředitelství v Praze.
A čekal jsem na zprávy v mé záležitosti již ze Vsetína.

Podle hřbetní kosti, takzvané kobylky na podzimní hodové huse, se ukazovalo, že bude zima mírná. Tato hřbetní kost byla celá světlá, jen na jednom kraji nepatrně tmavší.
A skutečná zima? Dobře si ji pamatujeme, byla mírná jak ta husí kost předpovídala, taková “nijaká”. V důsledku toho, že nebyly silnější mrazy půda na zahradě dostatečně nepromrzla a bude to mít za důsledek pracnější obdělávání. A tím bude na zahradě i více škůdců.
Ale jako každý zahradkář i já se s tím správně vypořádám.

Letošní zima vlastně skončila a bylo třeba před zahájením jarní zahradkářské sezony na zahradě zkontrolovat zda přes zimu i když byla tak mírná, nenastaly nějaké škody. Hlavně zda vydržela folie na foliovníku tu jednu vichřici, která zasáhla republiku i naše Valašsko. V sobotu 12.4. syn Mirek na zahradě vše zkontroloval. Zima na zahradě žádné škody nenadělala, takže od příští soboty zahájíme letošní zahradkářskou sezonu.

Škola ve Frenštátě pod Radhoštěm mi v červnu 1939 dobře skončila a muselo přijít rozhodnutí co dále. Byla možnost ještě studovat. Finanční zdroje rodičů tuto možnost však nepřipouštěly, mohl jsem počítat jen s hledáním vhodného uplatnění v praxi, hledáním zaměstnání.
Již se pracovalo v novém závodě Zbrojovky v našem městě a byla tady možnost se ucházet u této firmy o přijetí do zaměstnání. Asi v srpnu roku 1939 jsem učinil písemný dotaz na ředitelství Čs. zbrojovky v Brně, zda bych mohl být přijat do zaměstnání v jejich závodě ve Vsetíně.
Současně jsem se dotazoval u jedné stavební firmy v Přerově. Přišla ihned zamítavá odpověď.
Také jsem napsal dotaz do továrny Josefa Sousedíka na Vsetíně. Odpověď byla neurčitá, snad později.
Tudíž jsem čekal jen na vyjádření z Čs. zbrojovky v Brně. Další poptávky u jiných firem jsem již nečinil.

Válečná zbrojní výroba byla ve Zbrojovce Vsetín ve velkém rozsahu. Pracovalo na ní více tisíc zaměstnanců z různých částí republiky. Mnozí byli i totálně nasazeni, či zde našli práci po zrušeném studiu na vysokých školách.
Mnozí pracovníci hned po válce oprávněně odešli buď studovat na znovu otevřených vysokých školách nebo šli zpátky pracovat na nuceně opuštěná místa za války či šli blíže k domovu.
Počet zaměstnanců se po válce výrazně snížil, ale i pro ty, kteří zůstali, chyběla náhradní mírová výroba a vedení Zbrojovky Vsetín se snažilo získat mírové programy.
Nebylo to tak jednoduché. Dobré byly i drobné zakázky jako třeba výroba “oškrtů”. To byly ocelové hroty do pneumatických kladiv pro Vítkovické železárny.
Také se prováděl vývoj hlavně však výroba dojiček, to bylo zařízení na elektrické dojení mléka od krav. Myslím, že výroba byla hlavně na objektě 9.
Avšak takový dobrý nosný mírový program byl až vývoj a výroba elektrických šicích strojů “zetina” v muničním provoze.
Jejich výroba byla zahájena v roce 1945 současně s výrobou plochých pletaček. Tím bylo zřetelně naznačeno, že další směřování výrobního programu ve Zbrojovce Vsetín bylo k výrobě textilních strojů. Zdálo se, že je to perspektivní výroba s odbytištěm hlavně na východní trhy.
V roce 1947 byla zahájena výroba člunkových automatů.
V roce 1948 byl ve Zbrojovce Vsetín vyroben první trykový stav šíře 45 cm.
V témže roce byly zahájeny práce na strojích Interlok 18 palců.
V roce 1956 se uskutečnil vynález “konfuzoru”.
V roce 1959 se započalo s výrobou velkoprůměrových pletacích strojů.
V roce 1961 byla prováděna výroba trykových tkacích strojů.
V roce 1962 zahájena seriová výroba nových typů textilních strojů, které byly exportovány do celého světa, hlavně však na východní trhy.
Zastavením těchto dodávek po roce 1989 byla zastavena i celková výroba textilních strojů a tím vůbec skončila výroba ve Zbrojovce Vsetín.
Co se dělo ve Zbrojovce Vsetín dále? Jako její dlouhodobý pracovník raději mlčím. Ale přece jen dodám. Zánik zbrojní výroby, zánik výroby všech typů textilních strojů způsobil skutečný konec Zbrojovky Vsetín.