Při pohledu na písemné ocenění práce Martina Žambocha jak je vyznačeno na předchozím místě, dle mých vzpomínek na jeho vyprávění vidím, že jeho celoživotní práce ne vždy byla lehkou.
Vyučil se kovářem u kovářského mistra ve Valašském Meziříčí. U něho měl zajištěn nocleh i stravu v rozsahu jak bylo pro učně v té době obvyklé.
Sortiment kovářských prací na nichž se učil kovářskému řemeslu, byl jak kování koní podkovami, které sami kováním na kovářské kovadlině vyráběli tak také všechny železné součásti pro selské vozy a jiné zemědělské nářadí, motyky a třeba i nové pluhy, jakož jejich opravy. Byl to celkem široký kovářský a podkovářský druh prací.
Vykované součásti se musely pak zakalit aby získaly patřičnou tvrdost, pevnost a odolnost. Ovládnout kalení sestávalo u kováře v té době v tom, že vykovaný žhavý kus kovář ponořil do vody, kterou měl v nádržce vedle ohniště, které rozdmýchával dle potřeby šlapáním na měch a vháněl tak vzduch do ohniště s kovářským uhlím a rozžhavil je. Do jeho rozžhavené hromádky vkládal železo, aby se rozžhavilo a bylo tvárné ke kování na kovadlině.
Dalo by se říct, že kalení vykovaného kusu je to nejjednodušší z kovářského řemesla, ale pravý opak. Kovář musel sám odhadnout a určit zahřátí vykovaného kusu než jej ponořil do vody a také jakou chvíli jej ve vodě nechat kalit, aby se dosáhlo správného zakalení.
Zda jednotliví kovářští mistři měli nějaké své osvědčené přídavky do vody ke kalení, nemohu o tom psát, to nevím. Jen si vzpomínám, že o jednom kovářském mistru, kterého jsem znal se pravilo, že přidával do vody na kalení trochu koňského trusu a prý měl dobré výsledky v kalení. To nevím. Ale při průmyslovém kalení součástek se nutně používá spolehlivá měřící technika k měření délky ohřevu a též kalicí soli v širším sortimentu. Takže určitě jednotliví kovářští mistři něco do kalící vody dali.
Z učně kovářského řemesla se stal Martin tovaryšem, pracoval samostatně a dobře zvládl i kalení železa. Po delší době se vrátil domů a byl přijat do práce u firmy Bubela ve Vsetíně. U této nožířské firmy dobře uplatnil své znalosti kaliče při kalení polotovarů k výrobě nožířského zboží hlavně jídelníh příborů, kde se ke kalení používal v plné míře technický pokrok a ten kalič Martin plně zvládl ke spokojenosti továrníka Bubely a tím i k dobré práci i během hospodářské krize.

Uvádím pranostiky vztahující se k měsíci prosinci jak se mi je podařilo napsat.

Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
Studený prosinec značí brzké jaro.
Mírný prosinec bude celá zima mírná.
Na suchý prosinec následuje suché jaro.
Jaké zimy v prosinci taková tepla čekejme v červnu.
Padne-li první sníh na mokrou zem, bude slabá úroda.
Říká se jaký prosinec takový celý rok.
Na vánoce dlúhé noce.
Čtvrtého prosince svátek Barbora.
Svatá Kateřina prádlo máchá a Barbora je škrobí mrazem.
Jaké je počasí na svatou Barboru, takové bývá až do vánoc.
Na svatou Barboru vytáhni saně do dvoru.
Po svaté Baruši střez si nosu i uší.
Snese-li led o svaté Barboře hus, snese o vánocích vůz.
6.prosince Mikuláše.
Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.
Napije-li se na Mikuláše pták z koleje, nenapije se kůň 3 měsíce z řeky, bude zamrzlá.
13. prosince Lucie.
Když přijíždí svatá Lucie, najde tu už zimu.
Svatá Lucie ukazuje svou moc, vždyť nám dává nejdelší noc.
Svatá Lucie nocie upije ale dne ještě nepřidá.
17. prosince Lazara.
O svatém Lazaru ucpi v sednici každou spáru.
21. prosince Tomáše.
O svatém Tomáši meluzína vždy straší.
23. prosince Viktorie.
Svatá Viktorie obrázky na okna mrazem ryje.
25. prosince Boží narození.
Lepší vánoce třeskuté než tekuté.
Když na Boží hod prší, sucho úrodu poruší.
26. prosince Štěpána.
Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude jistě pěkné jaro na to.
Jestliže na Štěpána větry uhodí, na příští rok se všecko špatně urodí.
31. prosince Silvestr.
O Silvestru snížek, ten si už poleží.
Jak byla po celý rok voda a bláto, na Silvestra jistě nenapadne zlato.