Ukončení letošních prací na zahradě
Na naší zahradě je letošní činnost dobře ukončena. Všechny práce včas provedeny jak se praví “s péčí řádného hospodáře”.
Že byly někdy určité potíže za suchého počasí, kdy se nutně více zalévalo, na to se již ani nemyslí.
Oceňuji dobrou sklizeň všeho pěstovaného sortimentu jak venku na záhoncích, tak i ve foliovníku.
A co zvlášť hodně oceňuji je ta radost ze zahradkaření, kterou mám vlastně stále.
Tedy závěrem. V sobotu dne 20. října na zahradě vše ukončeno, zabezpečeno pro zimní dobu, kdy se na zahradu nepůjde, vše ještě překontrolováno, zamčeny brány a s dobrým pocitem přišel návrat domů.
A doma? Dobrý, slavnostnější oběd a sklenička valašské slivovice.
Jaký ten uplynulý zahradkářský rok byl?
Tož dobrý až výborný.
Ještě vzpomínka na továrníka Bubelu
Se svojí rodinou žil otec mojí manželky v nájmu v malém domečku patřícím jeho tetě. Byla to jedna světnice a kuchyňka, více k tomu ani nepatřilo. Vše bylo malé.
Rodina se rozrůstala, celkem bylo 5 dětí, které dorůstaly a místa v malém bytě chybělo. Nejstarší spávali na půdě, pokud to zima dovolila. Takové bydlení bylo již zcela neúnosné.
Otec se obrátil s prosbou na továrníka, aby mu pomohl. Tento údajně ani nechtěl věřit takové situaci s bydlením, jak mu ji otec řekl. Osobně se šel přesvědčit jaké podmínky pro bydlení otec se svojí rodinou má. Byl prý překvapen a otci řekl, že tak nemůže dále bydlet a slíbil mu byt v jeho továrním domě.
Tyto tovární domy byly dva, každý o 4 jednopokojových vskutku velkých bytech sestávajících z velkého pokoje, velké kuchyně, předsíně s menším sklepem a schody na upravenou samostatnou velkou půdu patřící ke každému bytu. Na dvoře velká kůlna pro dříví, ve které se chovali i králíci, ti angorští z jejíchž vlny pletli svetry. A bylo tam suché sociální zařízení. Na dvoře společná prádelna, voda se čerpala ruční pumpou na dvoře. Ke každému bytu patřila malá zahrádka na pěstování zeleniny a květin. Nájem nebyl vysoký. Z domu do lesa bylo snad jen 50 metrů, všude bylo ticho.
Jeden byt v prvním domě dostal od továrníka velmi brzy přidělený otec manželky a tím všechny potíže s bydlením byly vyřešeny. Všichni byli vděčni za kvalitní bydlení dle hodnocení bytu v té době. Konečně, v tomto bytě jsem bydlel i já asi 2 roky po svatbě s nejmladší dcerou a s rodiči, když si starší sourozenci založili své rodiny. A byl jsem tam spokojen.
Dotyčné tovární domy byly zbořeny při výstavbě panelového sídliště v Rokytnici.