Oproti předchozím sklizňovým obdobím se mi zdá, že jak rajčata, papriky i skleníkové okurky, zvané “hadovky” letos nám trochu dříve dozrávají, běžně je již sklízíme a konzumujeme. Obzvlášť rajčata mají dobrou sladkou chuť. Pokud se týká plísně, rostliny nejsou napadeny. Nechť to vydrží do konce pěstitelské sezony.
Sklizeň jahod byla slabší, květy pomrzly při jarních přízemních mrazech. S tím vždy počítám.
Ovocné stromy nemají téměř plody, letos to bude bez jablek a hrušek.
Drobné ovoce, angrešt a rybiz dal průměrnou, pro mne dobrou úrodu. Je již patřičně zpracována. Se sklizní mi pomohli trochu i ptáčci - kosi, pravím si, to je pro ně odměna za jejich zpěv pro mne na zahradě. Vůbec je neplaším.
Téměř pravidelné zalévání na zahradě je nutné. Dalo by se říct, že občas dosti zaprší, ale na vyprahlou půdu to nestačí. A nedá se říct, když prší nad mým bydlištěm, že prší i nad vzdálenou zahradou. Stává se, že doma byl notný liják a na zahradě nespadla ani kapka. Ovšem i obráceně. Vody na zalévání mám dosti, dle potřeby.
A co se týká horka, které bylo v minulých dnech? Mně nevadí, mám raději větší horko, než snášet chlad.

Naše předmnichovská republika stála obklopena státy, které dávaly neprytě najevo, že si činí nároky na část jejího území. Obzvláště ze strany Německa. Republika se musela uváženě a plánovitě připravovat na střet s protivníky. Mezi strategická rozhodnutí byl i přesun zbrojního průmyslu do východní části republiky. Asi v polovině 30. let bylo zřejmé, že vhodné místo pro umístění zbrojní výroby by byl i Vsetín.
Město Vsetín mělo všechny předpoklady k výstavbě objektů zbrojní výroby, v okolních údolích bylo vybudováno potřebné zázemí, kanalizace, elektrárna, město spojovala dvoukolejná železniční trať a jistě silná průmyslová tradice.
Představitelé města vyvíjeli mimořádné úsilí získat některý nově navrhovaný zbrojní závod nebo získat zbrojní závod z přemísťovaných závodů. Vedli soustavná jednání i u vrcholných vládních míst republiky a město také vybralo pro tento účel větší komplex vhodných pozemků. Vzpomínám si na tuto dobu i z toho pohledu, že snad v širokém návrhu pozemků pro výstavbu figurovaly i pozemky v mojí obci Valašská Polanka jak se o tom mezi občany hovořilo.
Přes velké úsilí získat pro Vsetín zbrojní průmysl, nedařilo se městu uskutečnit tento záměr. Všechna jednání byla vždy v závěru neúspěšná, město se však nevzdávalo a dál jednalo. Řadou nabídek a intervencí se stále snažilo o získání zbrojní výroby.
Po bezvýsledných jednáních přibyl další nový snad rozhodující činitel. Byla to firma Československá zbrojovka a.s. Brno. Tento zbrojařský podnik vedle svého závodu v Brně budoval svůj druhý závod v Povážské Bystrici. Při zhoršující se mezinárodní situaci se ukázala nutnost aby tato firma budovala ještě další závod rovněž ve východní části republiky.
Firma ihned přikročila k hledání pozemků ve výhodné poloze na Valašsku. Ze všech míst se jevil jako nejvýhodnější se svými pozemky Vsetín. Představitelé města jistě prováděli velkou kampaň aby dosáhli umístění zbrojařského velkoprůmyslu na vsetínských pozemcích. Rozhodnuto prý nebylo ač firma vybírala vhodné lokality již jen na vsetínsku.
V červnu roku 1936 zaslalo ředitelství Čs. zbrojovky Brno Městskému úřadu dopis, kde bylo stvrzeno, že se rozhodli postavit v katastru města Vsetína tovární provozovny většího rozsahu. Tím bylo rozhodnuto.
Touto důležitou zprávou se konečně dostavil tak dlouho očekávaný úspěch po všech jednáních a výstavba nového průmyslu ve Vsetíně se tak stala skutečností.

Po první světové válce došlo k rozmachu ve vsetínských průmyslových podnicích zpracovávajících dřevo. Byly to továrny firmy bratří Kohnů na ohýbaný nábytek založené roku 1863 na levém břehu Bečvy a firmy Thonet na pravém břehu Bečvy založené roku 1872. Pro tyto nábytkářské firmy pracovalo mnoho lidí i podomácky. Zaměstnanost byla vysoká. V roce 1868 byly založeny sklárny firmy S. Reich a spol. A třetím průmyslovým odvětvím výhodným pro předválečný Vsetín, byla výroba nožů, těch valašských “kříváků”, která navazovala na tradice podomáckého nožířství. Vsetín byl tak před první světovou válkou průmyslovým střediskem známým i v zahraničí.
Avšak válka další průmyslový rozvoj Vsetína zastavila a po vzniku republiky v r. 1918 postihla průmysl ve Vsetíně vleklá hospodářská krize mající za následek úplný úpadek nábytkářského a sklářského průmyslu. U nábytkářského průmyslu nepomohla ani fůze nábytkářských firem. V té době Vsetín zaznamenal dokonce úbytek obyvatel.
Změněné situaci se lépe přizpůsobil nožířský průmysl firmy Bubela a spol. a také nová elektrotechnická továrna Josefa Sousedíka.
Hospodářská krize z let 1929 až 1933 definitivně zničila nábytkářský průmysl ve Vsetíěn. Dne 30.4.1932 odpoledne v továrně “Thonet” naposledy zahoukala tovární siréna před vyhasnutím parního kotle, čímž oznámila celému valašskému kraji, že velký průmysl ohýbaného nábytku ve Vsetíně zanikl.
Hospodářská krize dolehla i na Reichovu sklárnu, která byla dokonce na určitý čas zavřena a na Sousedíkovu elektrotechnickou továrnu, kde však již koncem hospodářské krize začali pracovat na nových zakázkách. Jediný podnik, který i v nějtěžších krizových letech udržel svoji prosperitu, byla továrna na nože patřící bratřím Bubelovým. To ale bylo pro Vsetín málo. Dělníci byli nuceni těžko si hledat práci jinde, něco v Ostravě či ve Zlíně, ale naprosto převážná část živitelů rodin zůstala bez práce, upadla do bídy a beznaděje.
Po zániku nábytkářského průmyslu ve Vsetíně bylo jediné nutné východisko získat nový náhradní průmysl. Veřejné práce a jiné nouzové práce organizované městem nestačily. Správa města činila všechny možné kroky a zásahy i u nejvyšších vladních orgánů a činitelů ještě před ukončením výroby u firmy Thonet, aby tak potřebný náhradní průmysl vůbec zajistila. Veškerá snaha zůstala bez tak očekávaných výsledků. Bylo tedy jisté že v době vzrůstajícího ohrožení naší republiky zvenčí pomůže Vsetínu již jen umístění zbrojního průmyslu na území města.

Při poslední prohlídce kultury okurků a rajčat se mi zdá, že velmi brzy se přihlásí plíseň okurek a rajčat.
Jak jiné roky tak i letos je nejlepší ochrana postřik a za týden jej začnu ve foliovníku aplikovat.

Studium ve Frenštátě začalo a v řádném termínu se muselo ukončit což jsme si uvědomovali s tím, že bude nutné další rozhodnutí co dále. Pokračování ve studiu v současné situaci mohlo být těžké a u mne bylo ještě třeba dobře zvážit finanční možnosti rodičů, nebo se zajímat o zaměstnání. Toto v té době také nebylo lehké.
Doma s rodiči a sourozenci jsme o všem často hovořili, k závěru se ale nedošlo. Snad dobré by bylo hledat si již zaměstnání a využít k tomu doby než skončí škola.
V podobné situaci při zvažování jak dále po škole byli téměž všichni spolužáci. Jen několik z nich, kteří mohli přejít do obchodu či živnosti svých rodičů, měli jasno.
Sám jsem byl dosti klidný a závěr či rozhodnutí se u nás nějak odkládalo.