Při různých oslavách se pronáší různé přípitky.
Zaujal mne prostý přípitek na mé oslavě letošního výročí narozenin, který zněl takto: “Ke slavnostnímu dni Tobě přejeme šťastné další žití, jen ve zdraví a spokojenosti!”.
Následné pak cinkání skleniček s perlivým vínem na jazyku v přítomnosti všech milých, to byl bez nadsázky ten nejlepší balzám pro duši i tělo.

Firma Optikotechna v Přerově vyvinula a začala vyrábět fotoaparát se dvěma objektivy, tzv. zrcadlovku. Přístroj jsem si v obchodě dobře prohlédl. Jak se říká, doslova jsem se v něm “zhlédl” a byl i cenově dostupný, čímž bylo o koupi rozhodnuto. Koupil jsem jej v několika příštích týdnech.
A hned jsem jej začal používat a byly mi v plné míře dobré všechny znalosti a podrobnosti získané s používáním předchozího přístroje. Koupená zrcadlovka měla snadné ovládání a nastavování potřebných parametrů, byl to prostě nový kvalitní aparát. Ihned se zlepšila i kvalita jak záběrů, jejich pohotovost ale i propracovanost snímků.
Fotoaparát jsem používal stále, jak při fotografování rodiny, na výletech a i na rekreaci v cizině. Byly i případy, že jsem v cizině byl i požádán o odprodej mojí zrcadlovky, což jsem odmítl a vždy jsem ji dovezl domů.
K zrcadlovce jsem přikoupil zvětšovací přístroj značky Opemus s příslušenstvím. Tedy vyvolávání filmů a zvětšování obrázků jsem již nezadával cizí firmě. Do této činnosti se výborně zapracoval syn Mirek. Pracoval v černobílé barvě fotografií. Na barevné filmy jsme dříve fotografovali pouze sporadicky.
Zrcadlovku jsem používal velmi dlouhou dobu. Pak jsem zjistil, že má již mírně vychýlenou synchronizaci čoček, což trochu zhoršilo zaostřování. Oprava přístoje by byla možná ve vzdálené opravně, ale spotřebnou opravou jsem nijak nespěchal.
Nakonec mne předběhla ve svém fotografování zrcadlovkou doba. Zrcadlovka se stala vlastně zastaralou a vlastně jsem ani netoužil jít s ní ven a fotografovat, snad s určitým ostychem. Spotřebitelé byli a jsou uspokojováni minimalizovanými aparáty, nyní již digitálními a prakticky stačí jen nasměrovat přístroj, dokonce v současnosti v mobilním telefonu na objekt a pouze stisknout příslušný knoflík a vše je hotovo. A navíc obrázky se uchovávají v počítači, či se tam vytisknou.
Moje vyhodnocení novodobého fotografování mne vedlo k tomu, že jsem i zrcadlovku odložil mezi své sběratelské starožitnosti. Přestal jsem aktivně fotografovat a stal se ze mne jen příležitostný fotograf na vypůjčených moderních fotoaparátech od svých dětí.
A také dobře.

Moje touha mít vlastní fotoaparát byla stále v mé paměti ač mnohdy jsem i pochyboval zda si jej někdy koupím. To bylo tehdy když jsem viděl ve výloze obchodu tu značnou sumu peněz za nový fotoaparát.
U svých sourozenců jsem nečekal nějakou podporu pro fotografování, jejich zájem a osobní směřování bylo mít radiopřijímač a gramofon. Vždyť můj nejstarší bratr Josef patřil po delší dobu mezi první čtyři vlastníky radiopřijímače v celé Polance. Můj starší bratr Jan až v pozdější době mi zprostředkoval koupi staršího fotopřístroje od technika s nímž pracoval. Tento si totiž koupil novější jak se říká o třídu lepší a starý mi tedy prodal. A byl jsem tomu rád, optiku měl dobrou. Nevýhodou bylo zaměřování nedokonalým hledáčkem. Stávalo se, že třeba důležitá část obrázku chyběla a také vzdálenost od fotografované osoby byla až od 2,5 m a musela se pouze odhadovat, což bylo značně nepřesné. Při fotografování portrétů jsem to řešil tak, že jsem měl připravou silnější nit v délce 2,5 m a tím jsem už spolehlivě nastavil vzdálenost.
Přes tyto poměrně značné nedostatky ve vybavení toho fotoaparátu dařilo se mi získávat dobré záběry a kvalitní obrázky hlavně naší rodiny. Pro vyvolávání filmů a zhotovování obrázků jsem používal externí službu.
Mým takovým ochotným dobrým a zkušeným fotografem amatérem byl můj spolupracovník Jaroslav, který mne postupně seznamoval se všemi svými bohatými zkušenostmi jež byly pro mne tak potřebné, třeba částečné zastíňování, kombinace obrázků při pozdějším zvětšování a vůbec vše nové, které tento tak výborně ovládal.
Ať se mi většína obrázků ze stávajícího fotopřístroje vcelku dařila, vážně jsem se zabýval myšlenkou jak si koupit nový aparát nejlepších parametrů, nejraději zrcadlovku.
A tak se jednou i stalo.

Jak to bylo, tak to bylo,
ale ještě nikdy nebylo,
aby nějak nebylo

Ve třídě byl jeden student, jehož otec byl v místě fotografem z povolání. Pracoval v okrajové části města. Kolem jsme chodili při použití zkratky cesty ze školy na nádraží.
Zajímala nás práce ženy fotografa, kterou jsme viděli jak v přístřešku retušovala negativy fotografií na skle, které měla na stole. Svitkové filmy nebyly asi v té dávnější době tak známy, či běžně používány.
Zmíněná paní retuší opravovala nějaké vzniklé chyby na negativu či je vylepšovala nanášením černé barvy na potřebná místa negativu. Retušované negativy odkládala vedle sebe aby zaschly a byly připraveny ke kopírování.
O této práci jsme hovořili se zmíněným studentem, který byl dobrým spolužákem a kamarádem. Byl rád, že se o práci jeho rodičů zajímáme a sám navrhl, že dohodne s jeho rodiči možnost si prohlédnout otcovo fotografické zařízení a vidět jeho činnost.
Uvítali jsme tuto možnost. Vždyť jsme neměli žádné znalosti s fotografováním. Aspoň pro mne to bylo zcela neznámé. A tak jednou po škole místo k vlaku jsme šli na malou návštěvu fotografa. Nikoliv se nechat fotografovat, ale vidět něco z celkové práce fotografování.
Viděli jsme v jedné silně osvětlené místnosti s několika drobnými kulisami na třech dřevěných nožkách připevněný větší fotografický přístroj s tím delším varhánkovým černým zařízením a s malým balonkem na spouštění záběru. K fotografickému přístroji přistoupil fotograf jakože fotografuje, přehodil si přes hlavu a částečně přes přístroj černou plachetku, rukou nám naznačil směr kam se máme dívat ať se nehýbáme a máme čekat až se ozve spoušť, čímž byl záběr hotov.
Vysvětlil nám jak se z aparátu vytahuje rámeček se sejmutým obrázkem na skle aby nebyl osvícen a znehodnocen a vedl nás pak do temné místnosti, kde nás seznámil s dalším postupem vyvolávání a ustálení obrazu a následném retušování a opět v temné místnosti zhotovováním obrázků z negativu jeho osvícením, vyvoláním a ustálením. A také o konečné úravě třeba ozdobným ořezem fotografií.
Pozorovat činnost a slyšet výklad o fotografování v nás mnohých vzbudilo velký zájem o tuto práci. Sám jsem si tak pro sebe jistě pomyslel, že až budu mít peníze, že se jistě pokusím abych mohl fotografovat vlastním fotoaparátem.
Později se to stalo skutečností a nelitoval jsem toho, vždyť to byla pro mne zajímavá činnost.