Asi ve druhém roce školy byla dle rozvrhu pro naší třídu určena praktická návštěva průmyslového podniku se zaměřením na obchodní a organizační činnost.
Bylo to v nějakém velkém dřevozpracujícím podniku, již si nevzpomínám na jeho sídlo a název. V tomto podniku byla pásová výroba od suroviny, to je kulatina dřeva, přes pilu až po hotové bednové soubory pro další průmyslové podniky.
Prohlédli jsme si s odborným výkladem jak vlastní výrobu, hlavně však obchodní činnost od nákupu surovin až po prodej hotových výrobků ve velkém podniku s dobrou organizační strukturou a s dobrou pozicí na trhu.
Vedením školy byl jistě vzhledem k těmto okolnostem vybrán právě tento podnik pro školící účely. Takové setkání bylo nesporně přínosem nehledě již na to, že bylo určitým zpestřením studia. Možná některý z nás našel u této dřevařské firmy i pracovní uplatnění.
Takový ucelený přehled o dění v průmyslovém podniku byl nám dosti užitečný.

Svět je už takový. Dříve vám závidí, než aby vás litoval.

Sníh patří tam, kam nasněžil.

Nejen chlebem a masem je živ člověk. Je třeba něco i pro uši a duši.

A ještě malá otázka: Kdo ví, co je kapustňák?

Výklady vyučujících profesorů byly pro mě zajímavé, říkám si ještě teď, že o mnohém dění v obchodě o nauce zboží dovozu a všem jiném jsem neměl ani zdání a tím více jsem se o tuto oblast podnikání zajímal. Poučný byl i výklad obchodního práva v rozsahu přednášeného právníkem.
Několik hodin jsme se učili psaní na stroji a pracovat s počítacím strojem. V současné době používání tak pokrokových počítačů, elektrických psacích strojů, tiskáren a rozmnožovacích strojů nejen v obchodní činnosti, ale i v soukromí byly a jsou takové staré psací a počítací stroje již úsměvnou vzpomínkou. Vidím ve škole tu řadu starých psacích strojů Remington, na nichž jsme si osvojovali psaní se správným prstokladem deseti prstů. Šlo mi to ještě dobře, ale nevydrželo mi to trvale. Zjišťuji, že nyní při psaní na klávesnici počítače již některé prsty absentují a nenacházejí svoji klapku jak by měly.
A co dít o počítacích strojích ve škole. Bylo jich v učebně v řadě několik, takové malé a dalo se na nich jen sečítat, odčítat, násobit a dělit. Nic více, bylo to jen pro výuku. Ovšem pro mne, který seděl prvně za psacím strojem a něco počítal na počítacím strojku, to bylo víc než jsem si mohl představit. Nebyl jsem sám takovým začátečníkem při výuce, stejní byli prakticky všichni ostatní.
Jak asi opatrně jsem vkládal papír do psacího stroje a napsal své první písmenko! A jak opatrně jsem asi za počítacím strojem nasazoval páčky a točil válečkem, abych si přečetl výsledek výpočku.
Ještě dále vzpomínám jaké byly mé první obavy při seznámení se s těsnopisem s jeho tajemnými tahy a samoznaky. Ale i tuto učební látku jsem zvládl a těsnopis jsem občas používal. Vyplatilo se mi, že jsem se snažil brzy proniknout do podstaty a rycholosti psaní těsnopisem.