Moje očekávání se naplnilo a jednoho dne mi z pošty předali doporučený dopis, který obsahoval potvrzení o tom, že jsem přijat ke studiu do školy ve Frenštátě p.R. Moje radost byla veliká. A trochu i starosti u rodičů. Již v představách jsem byl dále, než jen pod dojmem zprávy o přijetí na školu, těšil jsem se na vše nové kolem školy. Ostatní jako starosti rodičů jsem si nepřipouštěl. Také denní práci při pomoci rodičům na poli jsem nezanedbával. Jinak to ani nešlo. A řekl jsem si, že budu-li mít při škole trochu času, budu i dále při hospodářství pomáhat.
Nechal jsem se vyfotografovat a vyřídil si žákovskou průkazku na slevu jízdného do školy. V té době nebyly možnosti školy pro ubytování. Jen v privátě a to pro mne nebylo možné. Privátního ubytování využívalo jen nepatrné množství školáků, dojíždění vlakem bylo zcela běžné. Rodiče mi koupili nové oblečení a obutí a byl jsem patřičně vybaven i po této stránce potřeb.
A čekal jsem jen na novou školu.