Asi před 10 dny se zdálo, že angrešt a rybíz je ještě kyselý, že bude dobré se sklizní týden posečkat. Tak jsme učinili, ovšem za ten týden jak angrešt, tak červený a černý rybíz zcela dozrál a byl vskutku nejvyšší čas jej sklidit.
Bobule byly velké a sladké, dobře se obíraly a i množství sklizeného drobného ovoce bylo větší než v loňském roce.
Sklizená úroda hned odvezena ke zpracování. Tentokrát to bylo pouze lisování šťávy a její zpracování za studena na kvalitní sirup.
V současné době je již v zavoskovaných sklenicích v ovocném sklepě pro další přímou konzumaci.
Marmeládu z rybízu ani kompot z angreštu jsme letos nedělali.

Už podle celkem zaběhnutých zvyklostí uskutečnili jsme dne 15.7. na zahradě opékání špekáčků za přítomnostinás všech. A bylo to se vším radostným děním jaké se při opékání špekáčků činí, včetně přípitku šampaňským, pojídání různých sladkostí a popíjení a v neposlední řadě to radostné vyprávění každého s každým. Bylo opravdu každému dobře poslouchat i různé vzpomínky z minulosti i vzpomínky ze zahraničních rekreací i z poslední doby.
Počasí bylo příznivé ač by mohlo být trochu tepleji, avšak při ohni a následně v chatě to bylo všechno v pořádku.
A společně jsme si řekli, že ve vhodném podzimním termínu takovu špekářkovou akci jistě učiníme znovu.

Sledoval jsem zda na listech porostu rajčat a okurek se nezačíná vyskytovat plíseň. Asi ne, ale vzhledem k období, kdy se plíseň bramborová na porostech rajčat a okurek vyskytuje, provedl jsem dne 11.7. první postřik rajčat a okurek mým osvědčeným ochranným prostředkem Acrobat. Jistěže následně jeho ochranné účinky budu obnovovat dalším postřikem podle doporučení výrobce tohoto přípravku.

Po mém narození v celkem ustálené době tak jako v jiných evangelických rodinách nesla mne k cirkevnímu obřadu zvaném křest v evangelickém kostele. V mém případě to byl Horní kostel na Vsetíně. Moje křestní matka to byla u mne vždy oblíbená kmotřenka.
Činnost křestní matky a jejího muže toho kmotříčka tedy to byli moji kmocháčci, byla nejen symbolická, ale měli dbát s rodiči, aby pokřtěné dítko vyrůstalo po stránce náboženské dobře až do doby jeho konfirmace, to je do dospělosti a k přijetí za člena evangelické církve s jeho právy a povinnostmi k evangelické cirkvi.
Moji kmotřenkou se stala sestra mého otce, provdaná za Zahradníka. Bydleli v Ústí u Vsetína. Už ani nevím ve kterém místě bydleli, ač jsem tam s otcem občas chodil na návštěvu. Doma dělal stolařské práce a měli i nějaké pole. Na zahradě měli ovocné stromy, mě chutnaly jejich švestky, měli jich několik druhů. Tak je při vzpomínkách vidím v tašce, když je při dozrávání od kmotřenky můj otec vždy dovezl.
Jinak asi nad běžný průměr finančních možností se nedostali a nějakého většího podarování od kmotřenky z tohoto důvodu pro mne nebylo. Ale na jeden dar si přece vzpomínám. Chtěli mi koupit nové šaty, takové ty obyčejné jaké školáci v té době nosili. Kupované v obchodě v městě. Abych nemusel jít z domu do obchodu na Vsetíně s kmotřenkou vybrat vhodnou velikost šatů a kmocháček měl k použití jen stolařský neskládací metr, tak mě předem tím metrem poměřil a dle zjištěných rozměrů si nařezal tenké vrbové proutky k určení délky kalhot, oběmu pasu, délky rukávů a celkové délky kabátu. V obchodě dle proutků prý vybrali vhodnou velikost obleku. Dříve to bylo asi za mého dětství obvyklé, či natolik běžné, že se nad tím nikdo nepozastavil a v obchodě byli rádi, když přišel kupující koupit šaty, jejichž rozměr určoval tenkými vrbovými proutky. V dnešní době si vůbec nedovedu představit jak úsměvné by to bylo.
Sám jsem si moji kmotřenky více považoval než třeba jiné tety. Moje kmotřenka vždycky na uvítanou když jsem k ní přišel nebo když sama přišla občas k nám, mi něco sladkého dala a vůbec byla na mne milá, jistě mne měla ráda.

Jak se praví, že všechno “trvá než se strhá”, tak i ochranný nátěr barvou z plechové střechy chaty se postupně téměř ztratil a bylo riziko koroze plechu. Bylo nutné provézt nový ochranný nátěr barvou.
Bylo provedeno 6. července barvou Industrol v bílém odstínu. Tím je střecha na několik dalších roků proti korozi zajištěna.

Zdálo se, že letošní úroda jahod bude mnohem lepší než loňského roku. V loňském roce byla vskutku minimální.
V letošní jahodové sezoně to na počátku vypadalo slibně, ale po zhodnocení sběru jahod byla úroda spíše nižší. Jistě k tomu přispělo dlouho trvající chladné počasí jaké letošního jara bylo. Toto chladné počasí ještě bylo zvýrazněno blízkostí záhonu s jahodama u řeky.

Můj starší bratr Jan byl stavebním mistrem. Pracoval na různých stavbách a po dokončení svého úseku se pak přemístil na další jinou stavbu. Bydlel přes týden v ubytovnách nebo i v maringotkách. Do práce jezdil v pondělí a zpět domů v pátek či sobotu. Některé stavby byly dosti vzdálené od vlakových zastávek a musel docházet i pěšky na vzdálenou stavbu. Někdy využíval i autostopu.
Na jedné stavbě u Hostašovic dosti vzdálené od železničního nádraží v Hodslavicích byl nucen jít z nádraží delší dobu pěšky a tak celkem rád používal autostopu. Tento způsob měl dohodnutý s jedním motocyklistou, který celkem pravidelně jezdil tou cestou jak chodil můj bratr, vždy na sebe počkali a bratr měl spolehlivě postaráno o svezení až na pracoviště.
Jedenkrát ale motocylista dosti dlouhou dobu nejel a tedy bratr se snažil zastavit nějaké auto. V tu ranní chvíli jezdilo aut málo a bratr byl rád, když mu na mávání zastavilo nákladní auto přepravující ovoce a zeleninu do Nového Jičína.
Řidič se závozníkem bratra vybídli, aby se vyšplhal na bedny s ovocem, že jej svezou. Když však bratr viděl, že na rozcestí auto nezastavilo, aby z auta zeskočil jak potřeboval, nýbrž jelo dále směrem na Nový Jičín a řidič ani nereagoval na bouchání pěstí do kabiny aby zastavil, ale naopak závozník z okénka rukou ukazoval, že jedou stále dál a z okénka vykřikl, že jedou až do Nového Jičína. Bratr to považoval za darebáctví a nezbylo mu nic jiného než že vzal tu nejmenší bedničku s jablky a spustil ji ze střechy kabiny před řidiče dolu. Auto hned zastavilo, dva muži vyskočili z kabiny, ale bratr seskočil z auta trochu dříve a běžel rychle pryč od auta, věděl, co by ho čekalo, kolik nepočítaných pohlavků by dostal. Oba muži z auta se snažili bratra dohonit, což se jim nepodařilo, bratr jim utekl. Muži se po chvíli vrátili k autu, posbírali rozházená auta, dali zpátky do bedničky a odjeli.
Když mi bratr tuto příhodu vyprávěl, tak naznačil, že prý za celý svůj život nikdy ani na vojně tak rychle neutíkal a podotkl, že ještě ve chvíli, když se bezpečně zastavil po útěku od auta, nebyl schopný jakékoli činnosti a musel se na delší chvíli opřít o patník u silnice aby se z toho všeho alespoň trochu vzpamatoval. A řekl si, že bude vždy dodržoval zkušenost jak je napsaná v nadpise příspěvku: Autostopem? Nikdy!