“A jahůdky se červenají”, jako v té dětské říkance. Skutečně na zahradě začínají zrát jahody, sice trochu opožděně vzhledem k předchozímu chladu.
Oproti loňskému roku se zdá, že úroda bude celkem průměrná. Plody jsou sladké a zdá se, že mi lépe chutnají.
Pokud se týká salátu, již jsem všechen postupně zkonsumoval a bylo ho kolem 25 hlávek.
Hlávky narostly průměrné velikosti a téměř vůbec nevyrůstaly.
Takže do příštího jara salát na zahradě úspěšně skončil.
Vzhledem ke značnému suchu třeba občas mírně zaprší, nutně se provádí vydatné zalévání záhonků.
Ve foliovníku dobře rostou sazeničky rajčat i okurek, jen sazeničky paprik jsou slabší. Je to prostě teplomilná rostlina, které po vysazení noční chlad i pod 10 stupňů škodil.

Při mém dojíždění do školy ve Vsetíně byly v provozu na železnici motorové vozy někdy i s jedním přívěsným osobním vozem. Na některé frekventovanější jízdy bylo zařazeno několik osobních vagonů tažených parní lokomotivou. Takový vlak při stoupání trati jel těžce jako se zátěží a dalo by se říct, že parní lokomotiva svými takty vypouštění páry z parních válců si připomínala zhoršenou jízdu do stoupání tím známým rčením: Na – va – la – chy, na – va – la – chy, zato při klesání trati si spokojeně odfukovala: z – va -la -chů, z – va -la -chů. Taková hezká idylka pro toho kdo ji chtěl vnímat.
Píši ale o jiné příhodě, která se mi stala při jedné zpáteční jízdě na vsetínském nádraží. Také na ni stále vzpomínám, kdykoliv ve vagoně osobního vlaku uvidím držadlo záchranné brzdy.
Krátce před odjezdem vlaku ze stanice seděl jsem ještě asi se třemi staršími cestujícími ženami na sedadlech v chodbičce při dveřích, když začal ze záchranné brzdy silně unikat vzduch. Tak to byl ale hukot! Na těch sedadlech v chodbičce mi sezení vyhovovalo s ohledem na brzké vystoupení z vlaku a stejěn takrě rádi tam seděli i jiní cestující, kteří se nechtěli tlačit z vnitřku vagonu při vystupování.
Jakmile se ozval unikající vzduch z brzdy, hned se objevil průvodčí, unikání vzduchu zastavil, podíval se po nás a mne hned nařkl, že jsem strhl záchrannou brzku a požadoval po mně, abych okamžitě zaplatil pokutu. To jsem samozřejmě odmítl, s ničím jsem nemanipuloval, což mi všechny přítomné ženy hlasitě potvrzovaly. Průvodčí ale trval na svém a myslím, že mu ženy určitě řekly něco o hloupějších lidech. Na ženy si průvodčí netroufl aby je obvinil, tak to zůstalo na mně.
Dopadlo to ale tak, že nakonec když neuspěl s vymáháním pokuty ani u přítomných žen, tak za smíchu odešel bez vybrané pokuty.
Pro mne z toho vyplynulo poučení, že jsem na svém oblíbeném místě u dveří již nesedával a myslím, že i v současné době než usednu ve vlaku na sedadlo, se jen tak pohledem ujišťuji, zda nesedím blízko nějakého takového vlakového záchranného systému.

V době mého mládí jsme neměli kolem domu v zahradě a ani na poli jabloně či chutné sladké hrušky. Měli jsme jen hrušky nazývané dule, byly velmi plodné, když zarodily, nevěděli jsme co s nimi. Velmi brzy hniličily a byly dobré jen na sušení. V zimě se usušené používaly na pečení valašských frgálů. Moje matka z nich dovedla uvařit i chutnou hruškovou omáčku.
Kromě těchto hrušek jsme měli na dvoře ještě jednu velkou hrušeň, říkali jsme jí smolénka, její plody byly drobné, vhodné jen z malé části na jídlo. Ani sušit se nedaly. Rovněž se vůbec nevyužily plody z další hrušně nazývané ovsinky. Byly zcela drobné a ani se nesbíraly. Zůstaly vždy pod stromem bez užitku.
Náš vzdálený soused měl blízko chodníku větší hrušeň, říkali jí džbánky. Plody chutné až k neuvěření. Samozřejmě, že napadané hruštičky jsme jako dítka z blízkého okolí občas sbírali, ovšem pro sebe.
Soused nic neuhlídal, nikoho na hruškách nechytil. Ostatně i dospělí když šli kolem stromu si něco posbírali. Soused se nás dětí poptával, zda nechodíme na jeho hrušky.
Můj bratr se smál, když s ním soused o jeho hruškách mluvil a pravil, tož Josefe, pokud neuvidíš, kdo ti na hrušky chodí nebo jej nechytíš za rukáv u košile, tak to za žádnými dětmi nechoď.
Že se i bratrovi ty džbánky zalíbily a chutnaly, narouboval si hned zjara příštího roku touto odrůdou 2 stromky. Rouby se ujaly a rostly a dobře si vzpomínám, že po více roků jsme tyto chutné hrušky měli pokud byly stromy v plodnosti.
A mohu říct, že můj bratr Jan se nikdy nezlobil na cizí děti, když napadané ovoce sbíraly. Pravil, však na stromě je pro naši potřebu ovoce vždy dosti.

Čas pro další zahradkářské práce, to je vysazení sazeniček paprik a rajčat pokročil, ač chladno venku nasvědčuje tomu, že by sazeničky měly být ještě v kelímcích.
Ale přesto dne 26.5. byl vysazen do foliovníku potřebný počet sazeniček paprik a rajčat. Sazeničky byly mimořádně kvalitní a tedy bude-li počasí pro další jejich vegetační růst aspoň příhodné, lze předpokládat úrodu.
Byly podruhé okopány jahody. Mráz je nepřešel jako v loňském roce, snad již “ledoví muži” odešli, ačkoliv v rozhlase ještě straší přízemními mrazíky a sněhem na horách.
Dne 3. června poprve pokosena všechna tráva na zahradě.