Před několika málo roky jsem občas ráno chodil na čerstvé křupavé rohlíky právě vytažené na plechu z elektrické pečící trouby v minipekárně, která byla soukromým pekařem umístěna v části zrušené prádelny na Trávníkách. Nevím, zda tam ještě je a zda peče tak dobré snad nejlepší křupavé rohlíky.
Jednou ráno jsem čekal před vchodem na další dávku upečených rohlíků. Ve skupince se mnou čekajících tam byl i syn ředitele, který mne učil. Tento jeho syn také učitel na nekteré škole na Trávníkách. A dále tam stálo 5 žáků ze základní školy Trávníky. Byli z vyšší třídy.
Bez jakéhokoliv ohledu na okolí si dva čekající školáci celkem jako profesionální kuřáci vytáhli svoji cigaretu z tašky, zapálili si ji a spokojeně vtahovali kouř do plic a pak jej foukali do okolí.
Pan učitel jen nevěřícně kroutil svojí hlavou, ale asi v tom divení se nezmohl na to, aby škkolákům řekl, co si myslí. V této chvíli jsem si vzpoměl na přísného ředitele mojí školy, jak by se asi zachoval při pohledu na kouřící školáky.

Potřeba:
3 hrnky polohrubé mouky
9 lžic cukru
jednu osminku másla
1 polévková lžíce droždí
půl hrnku mléka
1 žloutek
špetka soli
vanilkový cukr
citronová kůra
muškátový oříšek
badyán
3 lžíce rozinek
3 lžíce mandlí
vajíčko na potření

Pracovní postup:
Do vlažného mléka rozdrobím droždí, přisypu 1 lžíci cukru, zapráším hladkou moukou a nechám v teple vykynout. Do mísy nasypu mouku, 8 lžic cukru, vanilkový cukr, špetku soli, citronovou kůru, nastrouhaný muškátový oříšek, žloutek, drcený badyán a přileju vykynutý kvásek a prohnětu. Nakonec přidám vychladlé rozehřáté máslo a vše důkladně zpracuji. Když se těsto nelepí na stěny mísy, přisypu omyté rozinky, oloupané krájené mandle a těsto ještě prohnětu. V míse utvořím hladký bochánek, který popráším moukou a nechám přikrytý kynout na teplém místě, případně i přes noc.
Vykynuté těsto rozdělím na vále na 9 dílů a pletu vánočku. První vrstvu pletu ze 4 pramenů, druhou ze 3 a třetí vrstvu ze 2 pramenů. Pergamenový papír potřený tukem položím na plech a něj postupně vrstvím prameny vánočky. Hotovou vánočku ještě nechám na plechu dokynout. Před vložením upletené vánočky do trouby ji potřu rozšlehaným vajíčkem a posypu nasekanými mandlemi.
Závěrem zhotovenou vánočku propíchnu u obou krajů i uprostřed špejlemi, aby se vrstvy těsta při pečení nezbortily. Peču ji zvolna v troubě asi 50 - 60 minut.
Vánočka se mi vždy daří a je chutná.

Vánočka má dlouhou historii a v oblibě se udržela až do dnešní doby. První zmínka o vánočce je známá ze 16. stol. a za ta dlouhá léta prošla jen drobnými změnami. Dříve mohli vánočku péct pouze cechovní pekaři. Od 18. stol. si ji začali lidé péct doma sami. První z upečených vánoček doma měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Velká vánočka se na závěr štědrovečerní večeře rozkrájela, někde z ní dávali po krajíčku i dobytku aby byl zdravý. Zhotovit a upéct vánočku nebylo a není ani dosud jednoduché. Proto se při přípravě těsta, pletení a pečení vánočky udržovaly některé zvyky, které měly zajistit zdar při pečení. Jako např. hospodyně měla v minulosti zadělávat těsto v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit a při kynutí těsta měla dělat kroky do výšky aby těsto dobře kynulo. Také je známé zapékání mince do vánočky. Kdo ji při krájení našel, ten měl jistotu, že bude jak zdráv tak i bohatý po celý následující rok. Když se vánočka připálila nebo byla natržená, tedy prasklá, taková vánočka věštila nezdar.
V současnosti je stále vánočka nepostradatelnou součástí vánočních svátků ať pečená doma nebo koupená v obchodě. Také dnes jsou zruční jedinci, kteří dovedou zhotovit spodní pletenec ze 7 pramenů anebo upletou celou vánočku najednou ze 6 pramenů. Nejčastěji se plete ze 4 pramenů.

Vyučovací předmět počty, čiže matematiku nás učil pan učitel Dlouhý. Měl s námi trpělivost hodnou matematika, přesto se mu zdálo, že bychom tento předmět měli lépe chápat. Asi ano, asi nás matematika vskutku ve značné míře nenadchla. Mohu dodat, že sám jsem neměl z ní nějaké zvláštní potěšení, natož abych se v ní vzhlížel a i ve volných chvílích řešil matematické příklady. A takoví jsme byli ve třídě zhruba všichni.
Když nás učitel viděl, jací matematici jsme, tak v bezradnosti dosti často nad námi meditoval asi v tom smyslu, že kdyby existoval nějaký trychtýř, to je nálevka, kterým by nám matické vdomosti do hlavy nalil, jak rád by to v zájmu našeho prospěchu učinil. Ale žel že to nejde.
I my ve třídě bychom tomu byli v té době rádi. Přesto řada žáků ze třídy byla při dalším studiu v matematice úspěšná a tedy základ matematiky získaný ve škole byl dobrý.