Výuku českého jazyka měl v naší třídě pan ředitel Zhýbala. Byl zkušeným učitelem a byl přísný. Nějaké i menší nedostatky v učení či chování žáků nestrpěl. A také měl od začátku ve svých hodinách kázeň. Zda u žáků dobrovolně, to nebylo tak jednoznačné, ale vždy prosazenou.
Vzpomínám si, jak jednou spolužák, jeho jméno neuvádím, zapoměl asi na to, kdo učí ve třídě a pod lavicí četl to co nepatřilo k probíranému tématu. Asi nějaký ten rodokaps. Pan ředitel to postřehl a jeho reakce byla rázná. Na stole měl svazek klíčů dosti objemný, ten vzal do ruky a mrštil jím po neposlouchajícím školákovi. Trefil se dobře a překvapený školák asi ani nevěděl co se děje, když ucítil ránu a tichý posměch ostatních školáků. Nezmohl se ani na to, aby zvedl klíče a donesl je na stůl. V současné době se to zdá jako nemožné, ale bylo to tak.
Ještě jedna moje vzpomínka na pana ředitele. Jak jsem se zmínil, učil nás českému jazyku. Při výuce psaní tvrdého “y” a měkkého “i” se stal i takový případ. Na správné psaní těchto písmen učinil nám pan ředitel diktát. Při zběžném nahlédnutí do napsaných prací vyvolal jednoho žáka, také si na něj dobře pamatuji, já jsem to ale zcela jistě nebyl. Přísně se tvářil a pak hlasitě volal: Ti vlasi, ti vlasi. Školák totiž v diktátě ve slově vlasy napsal měkké “i”, což vyučující opakovaně volal, ti vlasi, aby si každý zapamatoval, že slovo vlasy se píše s tvrdým “y”. A mělo to úspěch.
Když některý žák při vyvolání dobře odpovídal, zase byl ředitelem pochválen, což nepochybně bylo dobré a pochválený žák si toho vážil.
Už nevím, ale asi jsem byl též někdy pochválen.

Nepodceňujme červenou řepu, vždy se jí připisovala síla čistit organismus, zbavovat jej toxických látek a odvodňovat. Má i příznivé účinky při snižování vysokého krevního tlaku a vůbec zlepšuje naši náladu.
Použití červené řepy je v kuchyni, ať ve stavu teplém, tedy vařeném ve formě kompotu ve sladkokyselém nálevu, či ve směsi se zelím a také dle vlastních nápadů na dobroty, ale také ve stavu syrovém v salátu.
Jestliže řepu vaříme, dbáme, aby si uchovala svou jiskřivě červenou barvu. Proto ji před vařením nijak neokrajujeme, ani kořen neodstraňujeme, opatrně odkrojíme jenom lístečky a bulvu důkladně opereme. Vaříme ji v osolené vodě sice doměkka, ale jen tak, aby byla ještě na zkousnutí pevná. Vaření trvá přibližně 50 minut. Po uvaření řepu hned přelijeme studenou vodou a pak z ní lehce odstraníme slupku a dále ji zpracujeme.

Dobrý je salát ze syrové červené řepy dle tohoto předpisu:

400 gr červené řepy
2 kyselá jablka
1 cibule
1 lžíce strouhaného křenu
sůl, cukr, pepř, kmín, ocet, dle chuti.

Omytou řepu a jablka nastrouháme na hrubším struhadle, smícháme s nastrouhaným křenem a nakrájenou cibulí a ochutíme solí, octem, špetkou cukru, pepře a mletého kmínu.
Podáváme k pečenému masu.

Zcela jistě jsem rád ukončil obeckou školu a bylo tedy nutné, abych se v termínu přihlásil k docházce do prvního ročníku měšťanské školy ve Vsetíně. Přihlášku jsem ve škole údajně předal sám, matka nemusela tedy se mnou jet do města. V té době byla již v provozu dostavěná železnice, což bylo důležité a vlastně limitující pro mé dojíždění na Vsetín do školy.
Budova této školy byla pouze pro chlapce, stála na Horním náměstí, dívčí škola byla zase na Dolním městě. Ve dvoře za školou bylo hřiště, nebylo sice velké, ale dostatečné. V hodinách tělocviku jsem se na něm seznamoval s ostatními školáky se základem tělesné výchovy. V zimním období to bylo ve školní tělocvičně v suterénu budovy. Tělocvična nebyla pro mne nikdy lákavá a určitě vím, že jsem měl k ní nechuť jakožto celkem k hodinám tělocviku. Toto mne provázelo vždy.
Moje třída byla v prvním poschodí. Její vybavení bylo stejné jako v jiných školách, stupínek se stolkem pro učitele, nezbytná velká tabule na zasouvacích kolících, houba a křída, obraz prezidenta a státní znak v čele třídy. Tekoucí voda ve třídě nebyla a ani jsme se nepřezouvali, zimní kabáty se odkládaly v chodbě. V lavicích jsme seděli po pěti dětech, tak nějak dle velikosti. seděl jsem uprostřed třídy a uprostřed lavice, dobře si to ještě pamatuji.
Ředitelem školy byl pan Zhýbala. Třídní učitelka ve všech mých ročnících byla paní učitelka Čechová. Dále nás učili učitelé pan Skalský, pan Dlouhý, paní učitelka Životská a další si už napamatuji.
Do této školy se mnou chodily převážně děti obchodníků a živnostníků ze Vsetína a okolí. S mnohými spolužáky jsem si i později při náhodném setkání rád na školu zavzpomínal.

Na svatého Martina 11. listopadu zima chod svůj začíná, tedy je už nejvyšší čas oprášit zimní oblečení a naleštit boty.

K pátému listopadu skončily všechny zahradkářské práce na zahradě v roce 2005. Vše je sklizeno, poryto, schováno pod střechu, nakonzervováno, vše zavřeno a zamčeno.
Zahrada je tak dobře připravena k zimnímu přežití.
Jaký byl tedy letošní rok na zahradě? Nepříznívý, tak podprůměrný, spíše horší, ale neubralo to na radosti z letošní práce na zahradě.