Včera prakticky ukončena sklizeň drobného ovoce. Již obrán i červený rybíz, bylo ho 15 litrů. Doma zpracován na chutnou šťávu a je ve sklepě vedle šťávy angreštové. V následném čase se tam přidá šťáva z ostružin, kterých je ještě zelených na keřích velké množství.
Na záhoncích tráva silně bují a stále se s odplevelováním bojuje.
V jahodišti se sklidilo poměrně málo jahod, v době květenství byly přízemní mrazíky a květy zmrzly, zčernaly, či hned odpadly. Ale nemění to na nutnosti další péče okopáváním záhonků.

Všechny druhy angreštu dozrály natolik, že se v sobotu všechen otrhal. Bylo ho více než 15 litrů. Doma se zpracoval na šťávu obvyklým způsobem. Šťávy bylo asi 10 litrů šťávy a tato je již nalita do lahví a po zavoskování se uloží do polic. Jiné práce na zahradě jako sběr měsíčku zahradního, zalévání v pařeništích a foliovníku, konsumace malin, vše probíhá v řádných termínech.

Čas úrody a sběr václavek ještě sice nenastal, stane se tak až na podzim, kolem svátku Svatého Václava, dle kterého je i název této jedlé houby. Ale recept na vaření polévky z václvek píši teď, tedy v předstihu.
A tady je ten rámcový kuchařský předpis na vaření václavkové polévky.
Musím mít raději těch václavek více, aby polévka byla hustá. Václavky krájím na větší kousky, asi jako když krájím na kousky maso. Dále k tomu potřebuji brambory, které vařím s kmínem.
Václavky nejdříve podusín, než je dám vařit do polévky. Není dobré dusit je na vodě, ale na troše sádla, olej dle mé zkušenosti není tak dobrý a přidám ještě kmín. Do polévky dám i pepř a závěrem majoránku a úplně na konec prolisovaný česnek.
Zeleninu použiji všechnu kořenovou, podusím ji na másle, ale do polévky ji dám až ke konci vaření, aby se nerozvařila. Zásmažku je nejlepší, když se dělá na másle. Polévku vylepším i kostkou masoxu a zcela na konec přidám jemně pokrájenou nať petrželky. Přiměřeně osolím, což znamená dle mé chuti.
Taková uvařená polévkaje dobrá, chutná i pro toho, kdo nemá až tak velkou oblibu v konzumaci václavek.
Zcela vyčerpávající předpis množství jednotlivých přídavných věcí záměrně neuvádím, záleží totiž na chuti a oblibě toho kuchaře či vařící osoby a také kolik polévky se chce uvařit.
Toto je vlastně jako osobní chuťovka.

Po vydatných deštích v minulých dnech to vypadalo na zahradě jako po spoušti ale sluneční paprsky pomáhají vše napravit.
Již sbíráme květy měsíčku zahradního k sušení na čaj, je dobrá úroda.
Meduňka lékařská na čaj již druhý rok vůbec nevzešla, bude nutné na podzim situaci řešit odkopky několika starších rostlin.
A samozřejmě tráva roste jak mezi kulturou na záhoncích - trvale se odpleveluje a mimo záhonky se průběžně kosí.
Tyčková rajčata bujně rostou a již mají páté květenství a budou se zaštipovat vrcholky jednotlivých rostlin.

Slova jsou jako třešně, zobneš si jednu a už je jich deset.

Chrápe jako když ořechy přesýpá.

Strouhat křen-posmívat se.

Má nos jako ředkvičku-je červený.

Lidé často hynou klevetníků vinou.

Na pěkný kvítek i včela naletí.

Škoda krásy, kde rozumu není.

Kdo mluví pravdu jinému, býváť hlava zbita jemu, čiže pro pravdu se lidé zlobí.

Louskat prázdné ořechy, dělat zbytečnou práci.

Nerad ořechy louská-je líný.

Děvče jako karafiát-je pěkně červené.

Mít na růžích ustláno-mít se dobře.

Je jak strašák v zelí-neumí se obléci.

Když máj vláhy nedá, červen ji předá.

Červen studený-sedlák krčí rameny.

Chodí-li husa v srnu po blátě, chodí v listopadu po ledě.

Co červenec neuvaří, srpen nedopeče.

V červenci do košile rozdělej se, pak v prosinci po uši oděj se.