Bylo samozřejmostí, že při vyučování bylo třeba od každého školáka dodržovat kázeň, to je prostě řečeno nezlobit. Pro většinu dětí to vždy ve třídě platilo a bylo dodržováno. Vždyť žáci nepochybovali o tom, co jim řekl učitel, to vždy plnili.
Tím neříkám, že tak veliká kázeň, či respekt k učiteli ve třídě byl. I učitel třeba přehlédl, když se někdo s kamarádem v lavici o něčem tiše chvíli bavili, stačilo pak mírné napomenutí a byl hned klid.
Já jsem jistě patřil k této velké části školáků ve třídě, kteří byli ukáznění. Byli však i takoví jedinci, že nedbali napomenutí učitele a občas se v lavici otáčeli, mezi sebou se bavili a nedávali pozor, tedy učitele zlobili.
Co pak učiteli zbývalo, než takového neposedného trochu potrestat. Zpravidla postačilo, když jej učitel poslal na hanbu, že jej postavil do kouta ve třídě na nějakou dobu. No a k tomu s patřičnou domluvou.
Nedělo se to často, svoji autoritu u školáků učitel měl, ale občas se to stalo a výchovný výsledek byl tím dosažen. Ostatní se takovému provinilci po škole posmívali.
Je možné, že o prohřešku se dozvěděli i rodiče a doma určitě také přispěli svým dílem domluvy k nápravě chování svého dítěte.

Pokud máte ještě v zásobách sušené ovoce, mám na mysli sušená jablka a hrušky, občas kontrolujte, zda snad nejsou napadena potravinovým, čiže moučným molem.
Tento druh molu, když se v sušeném ovoci rozmnoží, dovede způsobit značnou škodu.
Napadené sušené plody třeba ihned vyřadit a prostor, kde se potravinový mol vyskytl, zasáhněte vhodným nejúčinnějším prostředkem proti molům ve spreji. Lze koupit v drogerii.
Mol potravinový se snadno rozezná od molu šatního. Mol šatní se odlišuje od ostatních běžnějších druhů molů především svým hedvábným leskem a velmi světlými křídly.

Také nám učitel ve škole vyprávěl o houbách. Zřejmě byl dobrým sběračem hřibů, pokud rostly a i konzumentem. Jeho výklad byl pro mne jistě zajímavý neboť můj otec rád chodil sbírat hřiby, znal bezpečně většinu jedlých hub a měl svoje místa, kde vždy houby našel, třeba bylo sucho a málo rostly. Občas jsem s ním i šel a také jsem někdy něco našel.
V té době, kterou vzpomínám, houby rostly hodně a za příznivých podmínek rostly jak se praví jako houby po dešti.
A myslím, že ani nebylo tolik hřibových nadšenců, sběračů jako teď. To v současné době je asi více sběračů hub jak jich samotných roste. A také se úsměvně praví, že teď rostou hřiby jen řídce daleko od sebe a málo, sběrač se proto hodně nachodí než něco vůbec najde.
Ale k věci. Při výkladu učitele o houbách nás školáky tento požádal, kdybychom přinesli nějaké houby k doplnění výkladu. Dobře, ale v té době bylo sucho, houby nerostly.
Doma jsem o tom s otcem mluvil a ten mi řekl, že stačí ráno, když půjde do lesa a několik hřibů určitě donese. A skutečně. Než jsem se do školy vypravil, otec na svém místě spolehlivě hřiby našel a včas mi je donesl.
A já jsem zase jistě s pocitem pýchy hřiby do školy donesl pro doplnění výkladu učiteli a to jako jediný ze třídy.

Již se spotřebovaly zásoby jablek s konsumní zralostí do února, března. Nyní se začínají konsumovat pozdní jablka ze sklípku na zahradě, která vydrží v dostatečném množství až do začátku června.
Jablka v tomto sklípku jsou jako čerstvě utržená ze stromu.
Jsou tak kvalitní, že se téměř žádné nevyřazuje jako vadné, pohnité.

Brzy se bude sít a sázet na záhonky. Je třeba je pohnojit humusem a tak včera v sobotu byl rozvezen vyzrátý humus na všechny záhonky, kde se může dále jarně pracovat.

Ve škole jsme se učili i něco z dějin. V určité době to bylo o husitství. Toto vyučování mne dosti zaujalo ne snad tím, co to pro lidi znamenalo, ale školáci se zajímali při výkladu o zbraně, kterými husité válčili. Ponejvíce to byl mezi chlapci zájem o kuši, kterou tehdy vrhali šípy na protivníka.
A kdo měl doma zručného otce či sourozence, tak něco podobného jako nedokonalou atrapu měl. Kuše byla pro tu dobu příznačná. Byl to takový zdokonalený luk s tětivou, kde se šíp vložil do žlábku u pažby a po spuštění šíp vyletěl. Měl jsem také takovou malou kuši se kterou jsem na dvoře plašil slepice.
Při výkladu na daný námět se ptal učitel, zda má někdo doma jako hračku kuši. Přihlásil jsem se a na druhý den jsem ji přinesl do školy. Asi jsem ji nesl jako bojovník z té doby. Po výkladu učitele jsem měl předvézt jak se s kuší zachází. Snažil jsem se to udělat jistě s potřebnou odvahou střelce, však jen do té doby než jsem z otevřeného okna zamířil do školní zahrady, která byl sice prázdná a šíp by daleko nedoletěl, ale učitel se zřejmě zalekl, co kdyby se něco stalo. A vystřelit z kuše mi již nedovolil.
Tak skončil můj výstup a představení kuše při vyučování ve škole.

Sazeničky paprik v truhlíčku na okně již dostatečně zesílily a bylo třeba je přesadit po dvou rostlinkách do kelímků.
Učinil jsem tak 5. dubna. Vzrostlá sadba přesazena do 40 kelímků a kelímky nechány na parapetu okna k dalšímu růstu.
Přesazené rostlinky rajčat již sílí a bude z nich výborný sadbový materiál. Totéž bude jistě i u těchto přesazených sazeniček paprik.