Přeji všem všechno dobré a spokojený život v novém roce 2005. Jistě se budeme i dále setkávat při psaní a čtení mých deníků.

V naší rodině byl na Vánoce vždy zdoben přírodní stromeček, převážně jedlička; nikdy nebyl umělý, koupený v obchodě pro víceleté použití. Jednak to bylo ovlivněno skutečností, že jsme měli vlastní kousek lesa a vůbec nebyly zábrany z tohoto lesa si na Vánoce stromeček přinést.

V důsledku změn, které po válce nastaly, jsem nemohl do svého lesa jít a stromeček si vybrat či něco vůbec v lese těžit. Proto jsme vánoční stromeček kupovali již od některého Lesního závodu, pokud tam vánoční stromečky prodávali. Nejjednodušší pak bylo stromeček koupit v obchodě. Výběr ale zase nebyl velký, prostě, co bylo nabídnuto, to se koupilo.

Přes tuto skutečnost jsem se nikdy nemohl rozhodnout ke koupi stromečku umělého. Také v tomto roce jsem se zaměřil na koupi přírodního stromečku a obcházel jsem prodejní místa, kde by se mi nabízený sortiment stromečků líbil. Na jednom prodejním místě je prodávala taková správná trhovkyně. Stromečky se mi sice nelíbily, vůbec nebyly podle mé chuti, zato ale je prodávající více vychvalovala, než si zasloužily.

Tak jsem si řekl, že si s ní o prodávaném sortimentu pohovořím, jak se mi líbí či nelíbí a jaký bych si rád koupil. Určitou dobu probíhala slovní výměna, vedená velmi slušně, o chvále prodávající a mé kritice vystavených stromečků, což bylo pro mne chvílemi i zábavné. Jiných kupujících tam v tu dobu nebylo a jak se praví, nezdržoval jsem tedy obchod a povídali jsme si na námět hezkých či řídkých smrčků.

Po delší chvíli náhle prodávající vytáhla z tašky dobře zauzenou klobásku, odkrojila z ní větší kousek a nabídla mi jej s tím, že její syn dělal a udil klobásy, ať tedy okusím, že mi bude určitě chutnat. Odmítnout nabídku jsem nějak nechtěl, což ale znamenalo klobásku na místě sníst. V tom případě mi prošla hlavou myšlenka, zda není klobáska zhotovena třeba i částečně z masa pejska. V tomto případě by to pro mne znamenalo riziko, že všichni psi v mojí rodné vsi se budou snažit utrhnout se z řetězu, aby mi pokousali nohavice u kalhot za tu moji smělost jíst takovou klobásku.

Takže nezbylo než nabídnutou klobásku rychle sníst. Vybral jsem si jeden menší stromeček, který se mi trochu líbil, zaplatil jej a šel domů. A prodavačka byla určitě ráda, že stromeček prodala a zbavila se i vybíravého kupce.

Na Štědrý večer jsou-li hvězdičky, ponesou vajíčka slepičky.
Když vánoce obílí stromy sněhem, posype je jako květem.
Když Svatý Štěpán vyfouká bláto z louže, bude pěkné jako.

Rok 1935 znamenal zahájení stavby druhé koleje železnice z Hranic na Moravě do Horní Lidče.
Tato stavba vlastně rozšiřovala dosavadní jednokolejnou trať na dvojkolejnou. Výkopy nerovného terénu, navážky materiálu, stavba mostů a vše navazovalo na stávající jednokolejné železniční těleso.
Také při této stavbě nebyla zvláštní technika. Stále to byla hlavně lidská síla krompáč a lopata a případně vozíky na úzkých kolejích. Mnoho lidí z obce na této stavbě pracovalo.
Za materiál pro navážku vznikající tratě byly hojně použity haldy hlušiny dovážené z Ostravských dolů. Dopravovala se ve vagonech vhodných pro tu přepravu a materiál se sypal přímo z vagonů na určené místo navážky.
Stavba druhé koleje byla hodně věcí železnice a pokračovala dobře a byla úspěšně ukončena v termínu.
Dne 17. 10. 1937 byl zahájen provoz i na této druhé koleji. První slavnostní vlak vezl delegaci za účasti ministra železnic Rudolfa Bechyně. Slavnostní chvíle na jednotlivých zastávkách železnice tedy i ve stanici Polanka se nelišily od takových chvil, když se otevírala první kolej v říjnu v roce 1928.
Při odjezdu slavnostního vlaku ze stanice Polanka opět hrála hudba píseň: “A já su synek z Polanky”. Postavená dvojkolejná trať sloužila pro přepravu osob i zboží z východních oblastí přes Slovensko.
V současných dobách ale význam této tratě s vazbou na východní trhy přes Slovensko pozbývá stále více na významu.