Copak je vždy na vině skleroza, že jsme něco nezařídili, či neudělali?
Nebo se nám někdy nechtělo a pak bylo lehčí to svádět na sklerozu?
Jakou máte asi zkušenost?

Do Svatého Lukáše dne 18.10.. kdo chceš, ruce volné měj, po Svatém Lukáši ale za ňadra je raděj dej.

Na Šimona a Jůdy dne 28. října, zima bývá všudy, ba na poli tuhnou i hrudy.

Když v říjnu zima přibude, v lednu jí opět trochu ubude

Pracoval jsem od roku 1939 ve Zbrojovce Vsetín. V jednom pobočném závodě konkrétně v Týnci nad Sázavou vyráběli motocykly ČZ, ty známé (Čízy).
Zaměstnanci koncernu Zbrojovka, tedy i závodu ve Vsetíně měli nárok na koupi 1 motocyklu se značnou podnikovou slevou.
Bydlel jsem u rodičů coby svobodný a tak jsem měl zájem o koupi tohoto motocyklu. Dojížděl bych na něm i do práce nebo k sestře v Prlově, nebo bych jezdil jen tak dle potřeby.
Přihlásil jsem se asi v roce 1950 na prodejním oddělení Zbrojovky k zakoupení takového motocyklu.
Současně jsem se přihlásil v autoškole k získání řidičského průkazu, myslím i pro řízení osobního auta. Autoškola sídlila v té době v budově Snahy za mostem.
Ovšem v té době se stala jednomu známému pracovníkovi dopravní nehoda se špatnými následky, což mne vedlo k přehodnocení záměru koupit motocykl. Zrušil jsem tedy jak objednávku motocyklu, tak i přihlášku na řidičský průkaz v autoškole.
Když jsem i v následných dobách u sebe hodnotil zda by ze mne byl dobrý řidič vlastního auta, nikdy jsem nelitoval, že jsem se automobilismem nenadchl.
Často jsem jezdil služebně osobními auty i na dlouhé cesty s profesionálními firemními řidiči a viděl ba i zažil jsem možná rizika na která vzpomínky ještě v současnosti mne rmoutí.
Takže ani v současnosti nelituji, že jsem upustil od možnosti mít vlastní auto.
Jen tak v duchu pro sebe v legraci jsem si někdy pomyslel, že když bych sám řídil auto a na nepřehledné křižovatce bych byl bezradný, asi bych z auta vystoupil a poprosil ostatní automobilisty před křižovatkou, aby jeli, že já počkám, až tam budu sám.
Takový bych byl asi řidič.
Syn si zakoupil auto Škodovku 100, ale asi běhemi 3 roků dostatečně auta využil a vychutnal a pak je prodal.
Když vidím v současné době to množství aut na cestách, jsem rád, že auto v naší rodině není.

Blíží se zima s možnými nemocemi z nachlazení. Jistě mohou prospět jídla, jejichž základ je kysané zelí se svým lákem bohatým na vitamín C.
Taková dobrá polévka ze zelí je nesporně valašská kyselica.
Může být nejen ochranná svým obsahem vytamínu C, ale i sytící.
Uvádám tedy kuchařský předpis na kyselicu jak ji vařili v naší rodině.
Potřebujeme:
jeden a čtvrt litru vody s lákem ze zelí
20 dkg kyselého zelí
1 velký brambor
1 lžící sádla nebo slaniny
1 lžíci hladké mouky
1 větší cibuli
1 dkg cukru dle chuti
sůl, pepř, bobkový list
čtvrt litru kyselého mléka
30 dkg uzeného masa nebo uzené klobásy
(jednu třetinu zelí necháme syrovou)
Pracovní postup:
Uvařené uzené maso nebo klobásu rozkrájíme na malé nudličky
2 třetiny zelí vaříme ve vodě s lákem ze zelí, do kterého přidáme na kousky nakrájené brambory, sůl, pepř, bobkový list a cukr.
Vaříme do změknutí.
V kastrolu uděláme ze sádla a mouky zlatovou jíšku, zalijeme ji a vymícháme do hladka a povaříme ji asi 10 minut, načež ji přidáme k ostatnímu.
Rovněž již přidáme třetinu syrového překrájeného zelí a nakrájené uzené maso nebo klobásu.
Naposledy přidáme do polévky na kousku tuku do žluta osmaženou cibulku.
A polévka zlepšíme na závěr kyselým mlékem.
Dále již nevaříme.
Uvařená kyselice chutná dobře s černým chlebem.

Všechny práce na zahradě související s její přípravou na zimu jsou skončeny.
Jaký rok byl? Dobrý jako ve všech předchozích letech.
Všechny zámky namazány a zahrada uzamčena.
Zdar zahradničení v roce 2005.

Už je to dávno, dávno, co mezi nás vkročil nejen počítač, ale i internet.
A věřte všichni, že je to ta tutová zábava.
Takto totiž vyznělo společné hodnocení počítačové éry v naší rodině dne 21.4.2003.
U tohoto jsem byl také a ztotožňuji se s tím stále a myslím, že i více.
Tolik na úvod.
První počítač s připojením na internet koupila dcera asi v roce 1998. Vnučka na něm ihned pilně pracovala, nebyl nikdy bez využití, ba naopak bylo účelné koupit pro ni další, rychlejší, novější.
Já jsem nijak neobdivoval počítač ani jsem netoužil naučit se s ním pracovat. Spíše jsem okolo něj chodil opatrně, řečeno po špičkách a raději dále od něj.
Zato vnučka počítač ovládá mistrně a je až s podivem, co na něm vše získává.
Přes moji počáteční nechuť přibližovat se k činnosti počítače a zíkávat z něho informace, dlouho u mne přetrvával dojem, že “počítač je žrout času”. Hodina strávená u něho totiž dle mého zjištění mnoho neznamená ač dává hodně informací a zábavy. A tím moje chuť k činnosti počítače vlastně vzrůstá.
Mám svoji vlastní doménu, píši emaily, posílám SMS zprávy, surfuji, jednoduše řečeno, co mne z počítače zajímá a potřebuji, dovedu pro sebe získat. V naší nejbližší rodině je 5 počítačů s internetem. Někteří členové mají i počítače dva.
Sám vlastní počítač nemám, ale mohu kdykoli a na jakkoliv dlouhou dobu u členů rodiny počítač používat, což také dostatečně využívám.
Vůbec již nelituji času stráveného u počítače. Řekl bych, že si s ním i více rozumím. A je to pro mne tak dobře a zajímavé.
Ještě dodávám, že mi vůbec nevadí, když třeba někdy počítač pracuje pomaleji při vyhledávání žádaných programů. Pravím si, vše a vždy pracuje jak dovede a jsem klidný.

Znáte vinařské desatero?
Já jej již neznám, sice jsem je před dávnem slyšel a četl, ale teď mi nic nepraví. Vůbec si z něj nic nepamatuji.
A při tom mám na toto téma napsat do školy domácí úkol.
Poradí mi někdo?