Ruční praní velkého prádla, to byla přece dřina bez jakýchkoli pochyb.

Však také když se naskytla možnost koupě pračky na elektrický pohon, vůbec se v rodině nepochybovalo o tom, že by se koupě jakkoli odkládala. V té době jsem byl ženatý a byly malé děti.

Ještě automatická pračka to sice nebyla, ale způsob praní, víření vody vrtulkou či keramickým šnekem řešilo ten zastaralý nemožný způsob praní. Právě takovou jsme koupili od výrobce Romo Fulnek. Praní prádla v pračce se dělo v roztoku prášku, což zaručilo dokonalé vyprání. Roztok byl vřelý, ale v pračce se elektricky netopilo.

Máchání ve velké vaně v koupelně bylo bez potíží.

Tato pračka se šnekem byla používána až do doby než určité součástky, hlavně těsnění, se opotřebovaly a tato typa pračky nestála za opravu.

Takže bylo třeba koupit novou, již automatickou. Stalo se tak asi před 25 roky a byla s očekáváním těch nejlepších služeb zapojena v koupelně, kde byly podmínky pro její provoz.

Je v provozu dodnes. Výrobce Tatramat Poprad. Za dlouhou provozní dobu potřebovala několikrát službu opraváře, ale důležité hlavní součástky nemají poruchy. Je stále funkční.

Doma jsme tomu sice rádi, ale výrobce praček nemá s námi shodný názor na mnohaletý provoz svých výrobků.

Potřebují prý vyrábět pračky a prodávat v kratší době než po desetiletých dobách provozu.

Uvedu takový názor od zástupce této firmy.

Asi před sedmi roky jsme byli na návštěvě v Bruntálu a v té době tam v prodejně elektro prováděli akvizici praček firmy Tatramat. A samozřejmě jsme se toho zúčastnili.

Zástupcem firmy jsme byli požádáni, zda by s námi mohl přes mikrofon pohovořit o naší spokojenosti s výrobkem a zda máme připomínky k pračce z jejich výroby.

Když jsme předběžně řekli, že námi užívaná pračka nám slouží k naprosté spokojenosti více roků, hned jsme byli s naší chválou výrobku zastaveni s tím, že jejich firma si sice cení našeho kladného hodnocení, avšak na tomto předvádění potřebuje získat propagaci nových praček co nejdříve, a v této době by tedy propagace mnohaleté funkčnosti a spolehlivosti nebyla vhodná.

A hned bylo po interview.

Jen jsme se nad tím pousmáli. Pračka nám slouží až dodnes.

V tomto týdnu byl proveden poslední postřik okurek salátovek a rajčat. Při hodnocení účinnosti postřiku lze říci, že jak okurky nakládačky i salátovky a rajčata proti plísni dostatečně ochránil.
Sklizená cibule se zdá, že plísní natolik neutrpěla. Vysušuje se na slunci aby se v dobrém stavu pak uskladnila.

Prát prádlo pro početnou rodinu pro dospělé i děti vůbec nebyla snadná záležitost obzvláště v zimním období.
Dle platného koloběhu, že prádlo se špiní a tak se pere a žehlí, aby se zase ušpinilo, vždy nutilo prát prádlo v pravidelných časech. Velké praní bylo po výměně ložního prádla.
Aby se prádlo tak zvaně “nezapralo”, aby bylo čisté, bílé, musel se dodržovat určitý postup.
V naší rodině měla všechny činnosti s prádlem na starosti matka se sestrou, ale hlavně sestra Marie.
Výběr pracích prostředků nebyl v obchodě velký. Pokud se prací prostředky kupovaly, byla to hlavně soda na namáčení a na vlastní praní se používalo mýdlo značky Vsata od vsetínského výrobce mýdla, který sídlil v domě u Kohmů na náměstí. Postupně se objevovaly i nějaké další prací prostředky, ovšem zase na podkladě sody a mýdla.
Vlastní praní se dělo ručně v horké mýdlové vodě ve velkých pracích neckách, kde se jednotlivé kusy prádla ručně třely na malé valše, to byl vlnitý plech v rámečku ze dřeva, tak dlouho, až špína se z prádla ztratila. Tak se postupně propraly všechny kusy prádla, velké i malé.
Následovala vyvářka prádla ve velkém hrnci na sporáku s občasným převracením prádla velkou vařechou.
Stejně namáhavé bylo i následné máchání prádla v čisté vodě. Dělalo se tak vždy na potoce i v zimě za mrazu. Když byl potok zamrzlý prosekala se v ledu díra, aby se mohlo máchat. Jistě přitom mrzly i ruce a tak ve větším hrnci se donesla s prádlem i horká voda, v níž se ruce ohřívaly.
Zdroj vody v naší studni byl slabý, pouze pro potřebu vaření a tak voda pro praní a ostatně i pro dobytek se brala z potoka. Ovšem v té době tato potoční voda byla čistá a kvalitní, že se bez problémů mohla používat.
V součanosti se to nezdá ani možné, ale před těmi několika desítkami roků to tak skutečně u nás bylo.
Prádlo se sušilo buď na půdě, ale hlavně venku na dvoře i za mrazu. A jak takové prádlo sušené venku vonělo!
V naší domácnosti se takto pralo až do skončení války.
Po válce se začaly objevovat pračky na elektrický pohon.

Po dlouhé době vydatně zapršelo a celá zahrada se občerstvila. Bylo třeba již pokosit trávu v pořadí třetí kosení. Sice při hrabání mokré trávy to šlo hůře.
Vybrána cibule protože hrozilo nebezpečí nákazy plísní cibuovou. Úroda středně dobrá, vystačí na celou sezonu pro domácnost.
Průběžně se sklízí papriky, které mají letos silnou dužinu a jsou chutné, sladké.
Okurky nakladačky definitivně skončily a sklízí se salátovky tzv. hadovky ve skleníku. A konsumují. Úroda dobrá.
Jahody podruhé okopány, patřičně přihnojeny a pro letošní rok už nebudou vyžadovat péči.
Černé maliny, ostružiny budou mít hodně plodů a první dozráté černé velké plody se začínají sklízet.

V hospodářství jsme měli vždy podmínky pro chov čtyř krav. Mám na mysli dostatek vyprodukovaného krmiva a všeho co s chovem dobytka souviselo.
Dospělé krávy se používaly kromě dojení mléka hlavně pak jako tažná zvířata. Prováděly se s nimi všechny odvozy dle potřeby, také orání pole a při setí, tj. vláčení zasetého záhonu.
V sezonní době neměly naše krávy odpočinku. Bylo to až v zimním období, kdy byly ustájeny.
Ovšem tažný dobytek tolik nedojil a mléka bývalo tak pro dostatečnou potřebu v domácnosti.
Přesto některá naše kravička v době laktace dávala poměrně hodně mléka, více než se v domácnosti spotřebovalo.
Takové mléko se doma na ruční odstředivce odstředilo, získaná smetana se v máselnici jednou týdně ručně stloukala a získalo se kvalitní čerstvé máslo a podmáslí. To bylo pro potřebu v domácnosti.
Máslo mi chutnalo na chlebě jako pochoutka a podmáslí, ve kterém byly ještě drobné krupičky másla, nemělo chuťové i kvalitní konkurence.
V některém týdnu tedy nepravidelně občas, když bylo čerstvého másla více, zhotovila sestra z másla natřásáním na talířku takovou malou úhlednou šišku. Zabalila ji pak do máslového pergamenového papíru a druhý den vždy ve středu jela s ním na Vsetín do trhu. Zároveň vzala i několik naskládaných čerstvých vajíček. Už si nevzpomínám kolik utržila za tu hrudku másla a za vajíčka. Ale peníze byly dobré a čekalo se na ně. Myslím, že mi sestra z prodeje másla a vajíček na trhu přispívala k placení školného ve škole.
V trhu se platil poplatek z tržního místa. Asi nebyl vysoký ale platil se z utržených peněz.
Máslo a vajíčka kupovali od sestry v trhu jedni manželé z Dolní Jasenky a právě na jejich návod si domluvili místo mimo trh, kde se provedl prodej aniž sestra musela zaplatit tržní poplatek. Byla tak oboustranná spokojenost.
Máslo a vajíčka jsme takto prodávali do té doby, než bylo nutné za války plnit předepsané dodávky mléka.
To byla již ale jiná doba.

Záhonky na zahradě hodně zarůstají travou, třeba je trvale čistit.
Byly vyplety dva záhonky jahod, zbaveny nepotřebných odnoží a okopány. Patřičně se ještě pohnojí.
Okurky nakládačky již odplodily a skončily Potřeba pro domácnost je zavařena ve sklenicích.
Ve foliovnících se provádí zalévání. I na záhoncích je poměrně sucho ač občas prší.
Proveden třetí postřik proti plísni u okurek salátovek, rajčat a brambor. Papriky dozrávají, je jich poměrně dosti a jsou sladké, chutné.

Velké vzrostlé stromy lípy byly poměrně ve značném počtu kolem chalupy. Staří valaši mínili, že lípa byla vždy ochránkyní chalupy proti blesku a tím i proti ohni.
Byla proto vysazována v blízkosti každé chalupy jako ta ochránkyně. Ovšem kromě toho a stínu v okolí obydlí lípa dávala ještě pravidelný užitek v podobě svého květu, z něhož se vařil ten lahodný lipový čaj. Totiž lipový čaj oslazený medem a doplněný citronem byl a je stále nenahraditelnou prevencí proti nachlazení. A ovšem i jen tak během roku k pití.
A není pominutelný ani další prospěch z lipového květu. Za mého mládí se trhal ve velkém i na prodej do sběrny a výkupu usušeného lipového květu. V současné době v našich podmínkách se od toho hodně upustilo.
V naší obci prováděl tento výkup pan Raška, majitel hostince v dolní části vesnice. Tento hostinský přeměnil hospodský sál s výčepem piva ve výkupnu livého květu, tam jej i ve velkých pytlích skladoval a odtud pak po sezoně posílal svým odběratelům.
Hospodskou činnost přesunul do velké kuchyně u výčepu. Jistě se mu to dobře vyplácelo, protože jak za války tak i po ní vyráběl i další čaj z bylin, které pro něho sbírali najatí sběrači.
Zlé jazyky někdy tvrdily, že k té dobré chuťi bylin sušených na dvoře k výrobě čaje asi pomohly také slepice, když po bylinách občas přeběhly. Ale asi to bylo od těch, kteří vyráběnému čaji méně přáli.
Usušené byliny z počátku výroby řezal výrobce na obyčejné ruční řezačce na které se běžně řezala sláma na řezanku pro dobytek. Jistě měl později i další mechanizaci. Ani už nevím, kdy výroba čaje byla ukončena.
Také v naší rodině jsme trhali lipový květ na prodej, protože každá koruna byla dobrá. Někdy se spodní větve lípy trochu ořezaly, trhání květu bylo snazší, ale většinou se ke stromu přistavil žebř a trhalo se.
Já jsem se ale nejraději vyšplhal do koruny stromu, sedl si pohodlně na větev a trhal květ do přivázaného košíku.
Kdo to takhle nezkusil, neví jaká je to pohoda, cítit se jako ptáček v koruně stromu a trhat květ.