Byla zahájena nákupem semen začátkem února v hodnotě asi 300 Kč.
Dne 15.2. vyseta do truhlíčku semena rajčat odrůdy tornádo a domingo a paprika odrůdy slovakia.
Semena rajčat již vzešla a po dorostení prvního pravého lístku se vyjednotí do kelímků.

Válečná zima v roce 1944 byla tuhá se silnými mrazy. Zdi chalupy promrzaly. Abychom v chalupě, to jsme byli vlastně již z dalších generaci po prarodičích Žákových, měli teplo ve všech hlavních místnostech, ale hlavně v kuchyni a ve velké jizbě, soustavně jsme topili, což znamená po celých dnech a po večerech dlouho do noci.
Topilo se dřevem, kterého bylo na podzim dostatek připraveno k topení v kamnech i pro pečení chleba v peci.
Dřevěné zdi chalupy byly vždy prohřáté a tedy mráz nepronikal tak mocně do chalupy.
Ovšem tady vznikalo z toho pro nás nebezečí. V kuchyni sice zeď na níž byl napojen kachlový sporák a z jizby kachlová kamna byla z cihel, ale nejvyšší část zdi již pod stropem, byla ze dřeva. Ii ta nejvyšší část zdi v kuchyni byla zakončena nad cihlami jedním dřevěným trámem a až na tomto trámu spočíval v té části kuchyně strop.
Rodiče nepředpokládali, že je nad kamny dřevěný trám a topilo se vždy bez omezení.
Jednou večer se zdálo bratrovi Janovi, že zeď u vrchu u stropu je velmi horká a jakoby z ní ucházel nepatrně kouř. Nožem zarýpnul do omítky a s hrůzou zjistil, že pod omítkou je dřevěný trám, který doutnal a zařínal hořet.
Rychle opatrně odlupoval omítku a doutnající dřevěný trám, který již byl v takovém stavu, že kdyby k němu byl přístup vzduchu hned by se vzňal a proto obnažené doutnající dřevo poléval vodou tak, že odlupoval postupně celou doutnající délku trámu asi 1,5 m a při odlupování současně poléval trám vodou a vše uhasil.
Nic zlého se tedy nestalo, ale při nezpozorování závady mohla chalupa vyhořet.
Již v následujícím dnu bratr vyměnil ohořelý trám za bezpečné cihly.
Topili jsme sice dále opět hodně, ale již s určitými obavami aby podobná nebezpečná příhoda se neopakovala.
A neopakovala se, vše bylo v pořádku. Na jaře jsme vyměnili všechno dřevěné kolem sporáku, kamen a peci aby byla protipožární jistota. A byla a tato jistota je zřejmě stále platná.
Můj strach z ohně je od těch dob ale stále se mnou třeba utlumený, ale přetrvává.

A právě tato pec a kachlová kamna mohla být pro pradědečka a prabičku osudná. A vlastně byla.
Totiž v podzimní době, kdy byl sklizen len z pole, toho se pěstovalo mnoho, všechno plátno na potřebu a pro ošacení bylo totiž ze lnu. Len se sušil v nové chalupě v jizbě na kamnech a na peci bylo třeba těch lněných stonků na usušení naložit hodně.
Po usušení se len vochloval a v závěrečné fázi se na kolovratě kroutila lněná nit pro další použití ke tkaní a jiné věci. Třeba se z lněných nití točily i provazy. A to jsem s bratry také později ve svém dětství dělal. Sušení lněných stonků trvalo i několik dnů.
A tak při jednom sušení lnu koncem 19. století si pradědeček lehl na pec aby se ohřál. Byl prý nemocný, bylo mu stále zima avšak hlavně neviděl, byl již téměř slepý.
Jako v té době skoro všichni muži byl kuřák, bez fajfky neudělal ani krok. Samozřejmě se zapáleným tabákem ve fajfce a téměř nevidomý si lehl ke složenému již téměř suchému lnu na kamnech a peci.
Co jiného se muselo stát, než že len začal od tabáku ve fajfce doutnat a pomalu hořet. Pradědeček prý rychle slezl z pece, ale uhasit len nemohl, když se sotva vyšoural z jizby na vzduch venku.
Jizba byla plna kouře a ten se valil dveřmi ven. Vnitřek jizby prý již začal ohořívat.
Sousedka ze sousední chalupy, když viděla valící se dým z dědečkové chalupy, přiběhla a v dřevěných putnách nosila ze dvora z jímky hnojůvku a hořící vnitřek chalupy uhasila. Bylo prý po dešti a hnojůvky bylo naštěstí hodně.
Pamatuji se, že strop v jizbě hlavně jeho nosné trámy byly mírně ohořelé od té nešťastné události v nové dědečkově chalupě.
Prababička prý když se vrátila z pole domů a viděla tu hrůzu v jizbě a zřejmě představa, že mohla shořet celá nová chalupa, na které se tolik s pradědečkem nadřeli, si to vzala tak vážně, že z toho onemocněla a poměrně brzy zemřela. Také pradědeček po ní brzy zemřel. Neunesl tu tíhu těch neštěstí ve svém životě.
Takový osud a konec potkal moje dobré prarodiče.