Naše obec vlastnila nemnohé obecní pozemky. Nic bližšího jsem o nich neslyšel ani mne to celkem nezajímalo.
A tyto své pozemky zájemcům vždy na jaře pronajímala, pravili jsme tomu, že je pachtovala zájemcům za vyvolávací cenu, kdo ale dal postupně nejvíce, ten na rok dostal pozemek do nájmu a mohl na něm hospodařit až do další dražby.
Nás zajímal ale velice proužek obecního pozemku sousedícího podél celého našeho orného pole u cesty do Veřečného, široký asi 10 až 15 metrů.
Zachování tohoto pruhu obecního pozemku bylo pro nás důležité z toho prostého důvodu, že když by tento pruh obecního pozemku získal chovatel koz, to by je přiživoval i na našem sousedním poli. Neměl by žádný zájem na tom aby bránil svým kozám, aby si nevlezly třeba do naší jeteliny nebo řepy.
To by v žádném případě nestálo za to a proto bylo bezpodmínečně nutné při pachtování tento obecní pozemek získat pro nás.
Ba naopak byla nutnost za každou cenu jej při pachtování získat.
Každá koza je mlsná, vleze do nejlepšího pole, třeba by stála sama v přebytku. Mám svoje zkušenosti s pasením koz. Doma jsme měli i tři.
Sice na druhé straně dávají výborné kozí mléko, sám jsem byl uživatelem tohoto mléka, byly doby, když jsem přišel ze školy, pravidelně jsem vypil asi 1 litr hototo mléka. Pil bych ho i teď ale není tak dostupné.
Teď k vlastnímu pachtování.
Starosta obce předem vyhlásil obecním policajtem, to je vybubnováním, že se bude provádět pachtováním pronájem obecních pozemků a ve kterou hodinu. Konalo se to vždy v pondělí odpoledne na druhý velikonoční svátek. Místo konání v Dolansku na prostranství u Žákové stodoly.
Starosta obce vše řídil. Přišel vždy první. Oblečenu měl jako vždy ručně vyšívanou valašskou košili s perleťovou ozdobou v černých šatech s kloboukem. Takhle vždy starostoval. Přicházeli vážní zájemci o pacht ale i mnozí diváci. Už nevím, zda starosta seděl za nějakým stolem a zda každý akt pronájmu odklepl kladivkem, ale asi ne.
Tedy starosta vyvolal číslo pachtované parcely, kde leží a za jakou cenu se pronajímá. Zpravidla to byla cena z minulého pachtování.
A teď nastalo měření zájmu o získání parcely. Přidávalo se i od 5O haléřů i po koruně i více.
Takže starosta nabídl parcelu třeba za 10 Kč, někdo přihodil 50 haléřů, starosta řekl 10,50 poprvé, 10,50 podruhé a když nikdo další nepřidal, tak starosta řekl 10,50 potřetí a pozemek dostal ten, co nabídl těch 10,50 Kč.
Velmi napínanavé to bylo u nabízených pozemků o které byl značný zájem. Takový zájem byl třeba o ten proužek pozemku podél našeho pole, jak jsem se již o něm zmínil. Okolní chovatelé koz se o něj zajímali a peníze přihazovali, částka peněz se zvyšovala.
Za náš dům chodil pachtovat výhradně bratr Jan, který byl patřičně pohotový a dovedl se i slovně utkat se svými kamarády, když nějaké částky přihazovali jen aby jej pozlobili.
Já jsem pro takové dohadování neměl naprosto žádné pochopení a dokonce ani ne jako divák.
Můj bratr to ale zvládl vždy dobře.
Pak pronájem obecních pozemků tímto způsobem zanikl, nebyl nutný po vzniku zemědělské výroby na vesnici.
Svoje osobní vzpomínky mám však stále.

Nastal i počáteční sběr jahod a postupně byl ukončen po 10 dnech. Úroda byla velmi slabá a ani nestála vlastně za sběr, protože jahodiště bylo přestárlé, více než 6 let. Tedy s malou úrodou jsme byli již před sezonou smířeni. Ale to málo co se sklidilo, bylo slaďoučké a potěšilo.
V příštím roce snad bude úroda lepší, z nově vysazených letošních sazenic.
Vzhledem k úžasnému suchu, které trvá více týdnů je bezpodmínečně nutné celou zahradu vydatně zalévat a i přes takové zalévání sucho na záhoncích přetrvává. Při dnešním zalévání se napumpovalo a rozneslo nejméně 100 kbelíků vody. A nezdá se že by mělo vbrzku pršet.
Všechny záhony jsou vyplety, jsou v pořádku.
Brambory z velké části nevzešly a ty, které zůstaly, vytrvale napadá mandelinka bramborová.
Stromečkové angrešty jsou obsypané plody asi u 4 keřů neunesl opěrný kůl váhu plodů a málem se stromečky zlámaly.
Takže úroda angreštu se jeví hojná, stejně i černého a červeného rybízu.
Vzhledem k suchu opadávají zčásti plody jabloní, zvláště odrůda grahamovo a sladké. Ostatní odrůdy t.j. James Greeves, Šampion, koksova reneta, žňůvka průsvitné letní a hrušky jsou v pořádku.

Jak postupuje jaro je třeba souběžně provádět práce na záhoncích, což znamená hlavně odplevelování záhonků a vzhledem k suchu hlavně zalévání téměř celé zahrady a přitom vyvazování vzrostlých sazenic rajčat, paprik a okurků ve foliovníku.
Téměř všechna vysetá semena vzrostla mimo vysázených brambor u nichž z cirka 120 hlíz nevzešly ani tři čtvrtiny a to co vzešlo je slabé a navíc napadeno mandelinkou bramborovou.
Na menší foliovník se připevnila ve dvou pruzích vrchní folie aby se paprikám dařilo a aby v něm drželo teplo a aby rostliny byly chráněny před případným lijákem.
Tráva rychle roste, brzy bude nutné druhé sečení.
Zdálo se podle předpokladů, že by ovoce letos nemělo být, ale přece něco bude a sice v odrůdě červená žňůvka, šampion je obsypán a stejně tak James Greeves. Něco málo bude i na zákrsku vedle šachty. Budou i nějaké hrušky.

Tedy elektrický proud i na pohon jsme měli zaveden a velká nutnost vyvstala koupit elektromotor, aby se více mechanizovalo hlavně to mlácení obilí a řezání dřeva na otop.
Tento úkol koupě byl určen pro mne a rád jsem se jej ujal. Navštívil jsem asi dvakrát prodejní oddělení vsetínského výrobce elektromotorů, byla to již světoznámá firma Josefa Sousedíka. Při výrobě elektromotorů uplatnil několik svých vynálezů a od nikoho jiného jsem pro nás elektromotor nechtěl.
Při závěrečném jednání s prodejním úředníkem jsem se dohodl na prodejních a dodacích podmínkách.
Vybral jsem elektromotor z nejnovější řady s kotvou na krátko, také patent výrobce. Elektromotor byl v mobilní skříni na dvou kolečkách, byl kdekoliv přistavitelný. Vybral jsem jistě dobře, protože ještě v současnosti slouží v hospodářství bratra. Byl koupen na 3 dílčí splátky.
Tak si mnohdy pravím, že tento můj první nákup asi mi předznamenal moji hospodářskou funkci nákupčího v podniku, kde jsem byl celý život zaměstnán.
V té době sice byla možnost i alternativního zakoupení benzinového motoru u firmy Slava Napajedla, ale o tento zcela jednoúčelový pohon jsme neměli zájem, chtěli jsme mít výhradně pohon jen elektřinou.
Tak si vzpomínám, že náš soused nám nechtěl povolit postavit si elektromotor při mlácení na část jeho půdy, což by výrazně zkrátilo potřebu hnacího řemene, tj. asi o tři čtvrtiny délky, ale budiž, použili jsme dlouhý řemen a motor aspoň stál na naší půdě. A tak se stejně úspěšně mlátilo.
I po létech vidím, jak vlastně zavedení elektřiny do našeho domu i do obce zlepšilo výrazně mnohdy náš těžký úděl denního života.
Již po prvním vyúžívání elektřiny jsme si pravili, dobře že tu elektřinu máme. Byla to fakt dobrá věc, jak pravil soused naší mamince: “Marýno, tu elektriku si daj …” a maminka udělala dobře.

Bez zpoždění v potřebných lhůtách bylo vše na záhoncích vyseto a vysázeno a hned se také přikročilo k pletí a okopávání záhonků postupně se všemi kulturami.
A vydatně se zalévá neboť málo prší. K dnešku je již vše okopáno a odpleveleno, a provádějí se dále plynule zahradkářské práce, mezi ně patří jednocení mrkve, petrželí, vyvazování rajčat, okurek paprik a popívavých fazolí, zvaných šváby na dráty, prostě teď jsou ty pravé zahrádkářské práce.
Jarní salát byl dobrý, sice v tom teplu některé hlávky přerostly, ale celkem se vydařil a dnes se zkonsumovaly poslední 4 hlávky.
Ruční čerpadlo vody bylo opraveno, dána všechna nová těsnění.
K dnešku je také zcela pokosena prvním sečením celá zahrada i prostory za plotem, tráva shrabána a dána na humus.
Drobné ovoce jako angrešt, rybíz, maliny a ostružiny se jeví dobře, lze čekat úrodu.
Rovněž některé druhy jablek jako champion, James Greawes a trochu málo téměř na každé jabloni se jeví, že může být úroda včetně hrušek na zákr

Asi v roce 1937 se prováděla elektrifikace vesnic od Ústí po Horní Lideč.
Náklady na zavedení přípojky až po elektroměr zvaný v té době hodiny
byly hrazeny ze státní subvence a až od elektroměru rozvod po domě si hradil každý majitel sám.
Vzpomínám si, že moji rodiče a zvláště maminka se velmi zajímala a vlastně chtěla co nejdříve zapojení domu na elektrický proud, přesto se vyptávala i sousedů na jejich názor.
Při jednom hovorovém dotazu u souseda Daňka, co praví na elektřinu, tento rozvážně vytáhl fajfku z úst a praví: “Marýno, tu elektriku si daj, neprohlůpíš, je to dobrá věc, aj já si ju dám”.
Samozřejmě, že jsme byli už na obci se přihlásit a myslím, že mezi prvními a že již v roce 1938 jsme elektřinu zavedenou měli.
Co to znamenalo pro nás? Velmi mnoho. Bylo to k nezaplacení jak se lidově praví.
Světelné žárovky jsme měli v každé místnosti, v síni, ve chlévě, v komoře, venku nad hlavními dveřmi a dodatečně i ve stodole.
To znamenalo, že okamžitě odpadlo jakékoliv přenášení petrolejky, u nás zvané laterňa při práci ve chlévě s dobytkem, v kuchyni a světnicích byly vyměněny ty cylindrové petrolejky a hned se všude svítilo elektřinou.
Výtečné bylo i světlo venku nad dveřmi, odpadlo to chodění venku potmě a vše bylo hned radostnější. To byla světelná část.
Nechali jsme si hned zřídit i přípojku na pohon, to znamenalo, že jsme mohli používat elektromotor pro všechny vhodné práce, použití bylo dost široké.
Za první republiky jsme vůbec nekupovali uhlí, topili jsme výhradně dřevem z vlastních zdrojů a to se všechno řezalo ručně pilkou na kozlíku buď jeden člen rodiny sám, ale zpravidla dva a jen jsme si mohli broukat, že každý chvilku tahá pilku.
Když vidím v představě ještě dnes tu hromadu dříví nařezaného na špalky jak musely být připraveny pro zimní topení a které jsem také pilkou tvořil, tak ještě teď by moje ruce chtěly kmital s pilkou a hromadu dřeva tvořit.
Ještě poznámku k topení uhlím. Skutečně jsme uhlí za první republiky nepoužívali, nekupovali, s jedinou vyjímkou v roce 1939. Od tohoto roku jsem pracoval ve Zbrojovce a jako zaměstnanec jsem měl nárok na deputátní černé uhlí za rok ze Zbrojováckého dolu, nevím už jak se jmenoval, ale byl brzy zrušen. Tak těchto 10 metráků bylo vůbec první uhlí, které jsme získali k topení v domácnosti.

Sazenice papriky předpěstované na okně již dostatečně vzrostly asi do výšky 20 cm a vlastně začínaly trochu kvést a také již nehrozí přízemní mrazíky, tedy dne 31.5.2003 byly přesazeny na definitivní stanoviště v menším foliovníku v počtu 41 sazenic. Přesazeny byly do dobře připravené půdy. Teď jen čekat jak budou dále růst a jakou dají úrodu.
Tentýž den byla křovinořezem, strunou pokosena celá zahrada i za plotem. Ještě trávu shrabat a dát na humus.
Je sucho, téměř neprší a musí se vydatně zalévat všechny záhonky.